Poslední sobotu v září jsme měl.i možnost strávit ve společnosti Vidya-Gatiho Prabhu z Centra pro védská studia v Praze. Nejprve jsme společně vyrazili na harinám, během kterého se k nám na náměstí Svobody připojil jeden z účastníků zde probíhající prezentace výrobků moravských vinařů a v extázi tančil a zpíval Svatá jména (Haré Krišna Mantru).

Po hodinovém průvodu centrem Brna jsme se přesunuli na Merhautovu 7, kde jsme dokončovali přípravy na odpolední veřejný program. Někteří oddaní využili přítomnosti Vidya-Gatiho Prabhu a diskutovali s ním otázky, které patří do jeho kompetence. Během programu náš host přednášel na téma známého verše z Bhagavadgíty (10.10) a poté jsme si všichni pochutnali na lahodné hostině. Celý program proběhl ve společnosti Božstev Džaganátha, Baladéva a Subhadry, která se rozhodla prodloužit Svůj pobyt v Brně na základě extatické Rathayátry, a jejichž společnosti můžete využít na nejbližších programech našeho Centra védské kultury (viz Akce pro veřejnost). V jedné z mála volných chvil nám Vidya-Gati Prabhu poskytl krátký rozhovor:

Víme o tobě, že působíš v pražském chrámu ve Zličíně. Jakou tam máš službu?

„Jsem zodpovědný za to, aby uctívání Božstev Š.Š. Nitái-Navadvípačandry probíhalo tak, jak má. Je to zodpovědnost, která není na první pohled vidět, ale je to důležitý aspekt, protože uctívání Božstev je jedna z věcí, které dělají chrám chrámem.“

Vzpomínám si, že jsi několik let také vařil v chrámové kuchyni. Můžeš nám říci něco o svých realizacích z této oblasti?

„Vaření je v procesu vědomí Krišny velice důležité, protože jak se říká, láska prochází žaludkem. Tím pádem když jíme Krišnovo prasádam, tak vlastně nepostřehnutelným způsobem obnovujeme naši spící lásku ke Krišnovi. Když je dobré prasádam, tak to je také velice účinná prezentace vědomí Krišny. Také se říká, že kuchař má velký vliv na atmosféru v chrámu, protože vědomí, s jakým vaří, má potom vliv na vědomí všech, kteří to prasádam přijímají.“

Takže teď uctíváš Božstva, předtím jsi byl kuchařem, když tak jdeme do minulosti, napadá mě, jak jsi se vlastně dostal k hnutí Haré Krišna?

„K hnutí jsem se dostal samozřejmě skrze knížky Šríly Prabhupády, ale zajímavým způsobem; ne že jsem byl kontaktován přímo oddanými rozdávajícími knihy na ulici, ale chodil jsem do knihovny a tam jsem zahlédl Vědecké poznání duše. Ta knížka mě zaujala už jenom tím názvem-říkal jsem si ,no to bude zajímavé, jak může někdo vědecky zkoumat duši, něco, co není možné vidět?´ Když jsem tu knihu poprvé otevřel, vůbec ničemu jsem nerozuměl, nechápal jsem ani ,ň´. Tak jsem ji zase zavřel, ale když jsem ji měl za měsíc vracet (spolu s ní jsem měl vypůjčenou ještě Šrí Íšópanišad a Královské poznání), nedalo mi to a poslední den jsem se do ní začetl. Najednou jsem zjistil: ,Ó, tahle knížka je opravdu úžasná, něco na tom bude! Sice nejsem schopen tomu hned porozumět, ale jsou tady zajímavé názory.´ Poprosil jsem o prodloužení a začal jsem ty knížky číst. Říkal jsem si ,to je fakt dobrý´ a první vliv byl, že jsem začal být vegetariánem. Postupně jsem si pořizoval další knihy, ale můj první kontakt s oddanými byl až za rok potom, v roce 93. O prázdninách jsem začal chodit do Góvindy na Palmovce vypomáhat s mytím nádobí po hostech. Samozřejmě to nebyla čistá nemotivovaná oddaná služba, protože jsem očekával, že za to dostanu prasádam, ale to nebyl žádný problém, protože Krišna Čaitanja Prabhu, v té době bhakta Karel, mě po této stránce zahrnoval maximální péčí a pozorností. Takže tímto způsobem jsem se dostal do kontaktu s vědomím Krišny.“

Děkujeme za osobní a inspirující realizace. Chtěl bys ještě dodat něco na závěr?

 

„Chtěl bych vám popřát, aby středisko vzkvétalo a rozvíjelo se, aby chodilo hodně lidí na programy a na přednášky, aby se postupně přidávali další oddaní ,na plný úvazek´, a aby se vaše snaha kázat mohla rozvíjet ve větším a větším stylu.“

Děkujeme za rozhovor i za návštěvu a doufáme, že se s tebou tady v brněnském centru zase brzy setkáme.

„Haré Krišna.“

Úryvek z přednášky:
“Dnešní verš je jeden ze čtyř esenciálních veršů Bhagavadgíty. Toto čtyřverší začíná osmou slokou 10. kapitoly a pokračuje verši 9, 10 a11. Tyto verše jsou považovány za nejdůležitější, protože v nich Krišna vysvětluje podstatu Bhagavadgíty, a to za prvé - že je původem všeho, všechno z Něj pochází, jak hmota, tak duchovní existence, a to má za následek, že lidé, kteří vědí, že Krišna je zdrojem všeho, se Mu odevzdávají a uctívají Ho z celého svého srdce. To je velice logický závěr, protože pokud nemáme poznání a přesvědčení, že Krišna je původem všeho a že je Nejvyšším Pánem, pak nemáme důvod Mu sloužit, protože možná existuje někdo, kdo je vyšší než Krišna. Ale taková vyšší osoba neexistuje, a to neříkáme , že to je nějaké dogma nebo slepá víra, ale je to potvrzeno ve védské literatuře, dále to tvrdí praví duchovní učitelé (áčárjové) a také Krišna Samotný to dokázal před 5 000 lety, když zde prováděl Své zábavy.”

A ohlasy?

“Během přednášky jsem si znovu uvědomil, jak je Bhagavadgíta geniální, protože ve zmiňovaném čtyřverší Krišna nejprve říká, že je zdrojem všeho a na základě tohoto poznání Mu moudří lidé oddaně slouží a uctívají Jej. Není to slepé uctívání někoho, koho ani neznáme a kdo si takové uctívání nakonec ani nezaslouží a nedokáže se postarat o své stoupence.” (Muni Priya dás, CVK Brno)

Líbilo se mi, jak Vidya-Gati Prabhu popisoval rozdíl mezi bhaktijógou a karmajógou na příkladu kuchaře, kdy kuchař, který prostě jen něco uvaří, nemyslí přitom na Krišnu, ale jídlo nakonec Krišnovi obětuje, provádí karmajógu, ale kuchař, který ještě předtím, než jde do kuchyně , myslí na to že bude vařit pro Krišnův požitek, v kuchyni vaří s láskou a oddaností a nakonec připravené jídlo s láskou a oddaností Krišnovi obětuje, jedná na úrovni bhaktijógy.” (bhakta Patrik, CVK Brno)