V sobotu 10. listopadu dopoledne to vypadalo v Centru védské kultury na normální odpolední program pro veřejnost. V kuchyni se vařilo, smažilo a pražilo jako vždy v tuto dobu, ale když jste se podívali do hrnce, kde se připravovala krupice na halvu, zjistili jste, že je jí dvakrát více než je normálně na hostinu potřeba, a mohli jste si také všimnout, že kuchař velmi pomalu a pečlivě (což bylo obzvlášť neobvyklé a podezřelé) odměřoval množství vody na zalití halvového karamelu. Ptáte se, jaký k tomu měl důvod? Odpověď zní: Jednou v roce je třeba, aby halva byla kompaktní do té míry, aby udržela tvar, který jí kuchař určí. A když byste o dvě hodiny později viděli pečlivé formování vychladlé halvy do tvaru kopce, bez pomoci kalendáře by Vám došlo, že nadešel čas nektarového festivalu Góvardhana púdža. Jak přicházeli hosté, přibývalo dárků v podobě květin, ovoce i zeleniny, které realizační tým ještě stihl použít při dolaďování výzdoby i hostiny. Ve dvě odpoledne začal jemný kírtan a slavnost se dala do pohybu. Někteří z hostů byli konfrontováni se skutečností, že v tento den není zvykem držet před festivalovou hostinou příznivý půst, což vneslo do jejich tváří náznak zklamání, ale i oni postupně podlehli slavnostní atmosféře.Po několika slovech o vzniku tohoto festivalu jsme si vyslechli popis slávy kopce Góvardhana a pak následovalo něco, co do poslední chvíle vypadalo, že následovat nebude. Divadlo. Dorazili totiž všichni potenciální herci, z nichž každý souhlasil, že bude hrát. Dále se sešlo dostatečné množství textů a objevila se i divadelní rekvizita, která měla v tomto dramatu sehrát klíčovou roli. Kromě toho se nám podařilo angažovat a do role malého Krišny obsadit talentovaného a nebojácného Artura z Tišnova, takže Krišna tentokrát vypadal opravdu jako chlapec. Velmi jednoduchými divadelními prostředky, ale s maximálním nadšením a zaujetím předvedli herci celý příběh o tom, jak malý Krišna zavedl uctívání hory Góvardhana, jak tím rozhněval poloboha Indru, který poslal na obyvatele Vrindávany děsivou bouři a jak Krišna zvedl na malíčku své levé ruky kopec Góvardhana, čímž projevil jednu ze svých úžasných zábav a zároveň tak potvrdil, že dokáže ochránit své oddané před jakýmkoliv nebezpečím. Mezitím byl s láskou a oddaností dozdoben a obětován halvovýGóvardhan, který byl přinesen doprostřed místnosti a všichni přítomní včetně hostů, kteří nejsou pravidelnými návštěvníky našich festivalů,začali v extázi zpívat a různou rychlostí obcházet nejslavnější horu ve vesmíru. Podle ohlasů jsme zjistili, že tato část oslavy se líbila nejvíce a věřte nebo ne, nikomu z nás se nechtělo přestat. Přiměla nás k tomu teprve informace o tom, že připravená hostina má právě tu optimální teplotu, což nám pomohlo překonat silné pocity odloučení od transcendentálního tance a zpěvu, a všichni jsme společně zasedli k festivalové hostině. Snědli jsme toho opravdu hodně, a když přišla řada na Góvardhan z halvy, jeden starší džentlmen si vytrvale přidával jeden kousek za druhým. Nevím, kolik blaženosti lze zažít během jednoho odpoledne, ale 10. listopadu 2007 to bylo opravdu intenzivní. Pokud máte pochyby, můžu Vám poradit jediné: Přijďte a zažijte to sami. Góvardhana púdža se slaví každý rok.