Závěr roku byl pro nás, členy Centra védské kultury v Brně, náročný. V pátek večer se někteří z nás zúčastnili nektarové přednášky Líla Šuky Prabhu v Lutotíně, ráno následovala další přednáška, poté harinám v Prostějově a večer jsme se vrátili na program pro veřejnost do brněnského centra. To byla sobota a v neděli nás čekalo malé dobrodružství, protože jsme byli pozvaní Páda Pankajou Prabhu a jeho ženou Pálikou do jejich domu v Nových Sadech - Březině. Ačkoliv byla neděle a Nové Sady jsou v tyto dny hromadnou dopravou téměř nedostupné, podařilo se nám na místo dorazit v plánovaném počtu i čase. Po srdečném přivítání jsme se rozptýlili po stavení a za krátkou dobu jsme se sešli za domem, kde nám Páda Pankaja Prabhu předvedl ukázku moravského rodea. Je totiž mimo jiné úspěšným chovatelem koní a dalších domácích zvířat, což je pro nás, měšťáky, velmi exotické a přitažlivé. Všichni z nás obdivovali statného valacha Šyámu, elegantní huculku Sundarí i roztomilou ponici pojmenovanou se smyslem pro drsnou atmosféru shettlandských plání Emilka. Rodinnou náladu doplňovala svojí radostnou všudepřítomností Gíta, vegetariánská fenka bernského (ne brněnského) salašnického psa, a kdo byl obzvlášť pozorný, mohl si všimnout žhavé zrzavé čáry, což nebyl nikdo jiný, než jeden ze dvou domácích kocourů, který dal přednost teplu vytopené kotelny před hřejivou výměnou vztahů na pastvině. Ale to už nás Pálika odváděla na procházku do nedalekého lesa. Když jsme odjížděli z Brna a z Prostějova, po sněhu nebylo ani památky. Zato “na kopci”, jak říkáme důvěrně Novým Sadům, to vypadalo jako v Mrazíkovi. S postupem času jsme se rozdělili do hloučků a diskutovali jsme praktické i filosofické věci. Na čerstvém vzduchu to šlo velmi dobře a my jsme mohli lépe chápat, proč Šríla Prabhupáda chtěl, aby oddaní žili pokud možno na vesnici. Příliv energie byl opravdu vnímatelný a někteří z nás mu museli dát průchod prostřednictvím zvýšené fyzické aktivity. Zatímco jsme nasávali koncentrovanou pránu čistého lesního vzduchu, Páda Pankaja Prabhu připravoval oběd. To se po našem návratu ukázalo jako velmi praktické, protože nám všem notně vyhládlo. Ještě před tím jsme však měli možnost zhlédnou překrásná Božstva Šrí Šrí Gaura-Nitáie a hlavně Pána Džagannátha, Baladéva a Subhadry, které Páda Pankaja Prabhu a jeho žena doma uctívají. Přitom nám Prabhu řekl pár slov o domě, ve kterém bydlí a popsal nám obojí Božstva, zejména pak to, že Božstva Pána Džagannátha, která uctívá se svojí ženou, k nim přišla až z Indie a jsou zhotovena ze stejného stromu, jako hlavní Božstva chrámu v Džagannáth Purí. Oddaní předali ovoce, ořechy a další drobné dárky pro Božstva a pak začal extatický kírtan, což je nejúčinnější a zároveň nejjednodušší způsob, jak potěšit Šrí Šrí Gaura-Nitáie i Pána Džagannátha. Blaženost návštěvníků dosáhla vrcholu, když se začalo servírovat prasádam, jídlo uvařené a obětované s láskou a oddaností Nejvyššímu Pánu. Podávala se lahodná luštěninová polévka s rajčaty, špenátem, jogurtem a kokosem, vynikající rýže, pečená kořeněná dýně, nezapomenutelné čapáty, chlebové placky připravované tentokrát ne na plynu, ale na otevřeném ohni ze dřeva, což jim dodalo nenapodobitelnou chuť i vůni, dále ovocný čaj a karamelová halva s fíky a blumami. Po krátkém odpočinku jsme ještě nějakou dobu zpívali před oltářem , ale jak se blížil čas odjezdu jediného autobusu do Vyškova, řady zpěváků řídly a nakonec nezbývalo než se rozloučit, poděkovat za krásný zážitek a vyrazit na zpáteční cestu. Někteří z nás si možná říkali, proč se vůbec vracet zpátky do města, ale byl tu jeden pádný důvod-bylo třeba připravit vše potřebné na zítřejší silvestrovský festival. Ale o tom zase zítra. Všechna sláva moravskému Džagannáth Purí!