Jak jsme slavili i na Silvestra

I kdybychom prostudovali všechny védské texty, marně bychom hledali důvod, proč by oddaní Krišny měli slavit Silvestra. Přesto jeden takový důvod existuje. Oddaní totiž každý den oslavují Krišnu, tak proč by zrovna Silvestr měl být výjimkou? Tímto způsobem nás v Brně uvažovalo celkem 14 a výsledkem byl festival, jedinečný svojí délkou i náplní. Podrobnosti jsme dolaďovali vlastně až den před tím při návštěvě moravského Džagannáth Purí u Páda Pankaji Prabhu, ale protože každý měl aktivní přístup, rychle jsme dali vše potřebné dohromady. Jak každý ví, základem úspěšného festivalu je bohatá hostina. Letos jsme dali přednost klasické indické kuchyni s tím, že příští rok přidáme bramborový salát, doma pečené slané buráky, chlebíčky a možná nějaké to tradiční české cukroví. Základ hostiny-panýrové sabží, špenátová rýže s oříšky, ledový salát s avokádem a černou solí a zázvorové kuličky-se utvářel v Prostějově, další oddaní pak podle svých možností doplnili menu o hodnotné preparace. Barbora vsadila na klasiku a přispěla více než vydařeným voňavým štrůdlem a sladkými rohlíčky. Patrik přivezl kromě své milé ženy a herecky nadaného syna mísu těch nejjemnějších a nejlahodnějších “simply wonderfull”, jaké jste kdy ochutnali, ale největším překvapením byly paprikové pakory, které pro Krišnu usmažily Kristýna s Evou za vydatné pomoci školačky Niky. Pakory měly barvu tekutého zlata a jejich pikantní chuť se snoubila s křupavou konzistencí, což dohromady vhánělo při každém kousnutí do očí oddaných slzy lásky k Bohu. Ale nepředbíhejme! Nejprve jsme se všichni sjeli do centra na Durďákově ulici a po aklimatizaci jsme začali zpívat kírtan. Vůbec celý festival měl spíše náladu bezprostředního lidového veselí, než nějaké umělé konzumní zábavy. Zůčastnili se opravdu všichni. Barbora s Patrikovou ženou četly celý příběh o tom, jak Krišna s Balarámoou zabili démona Dénukásuru a jeho zkažené komplice. Příběh poskytl kromě transcendentálního potěšení posluchačů taky náměty pro následující kvíz, který geniálním způsobem sestavil Patrik ve svém ášramu v Tišnově. Nikomu z nás nevadilo, že z technických důvodů (nedostatek tužek a papírů) neprobíhal kvíz anonymně, ani že Patrik svými komentáři ovlivňoval účastníky soutěže v jejich rozhodování. Ve velké extázi jsme dokonce tolerovali, že hned první otázka měla tři správné odpovědi. Soutěžící trpělivě a zároveň s nadšením procházeli jednotlivými úskalími kvízu, který nakonec vydal svého vítěze. Sladkou cenu za 1. místo si odnesla Markéta. Po něčem tak úžasném se nedalo dělat nic jiného, než přijmout prasádam. Snědli jsme neuvěřitelné množství sabží, rýže i salátu, a po pakorách se jen zaprášilo. Transcendentální zážitek pak završily sladkosti, které jsme však po mohutném rozjezdu na slaných preparacích nedokázali zlikvidovat tak, jako předchozí chody. Někteří z nás navrhovali v tomto bodě festival ukončit a následující týden strávit v ústraní jen se Svatým jménem na rtech, a to stejně až od okamžiku, kdy by jejich žaludek nabyl původních rozměrů a jim by se znovu vrátila schopnost mluvit, ale následující bod programu všechny opět zmobilizoval do společensky přijatelného stavu. Ale o tom více zítra.