12. ledna navštívila poprvé nové prostory našeho střediska velká Božstva české Padayátry Šrí Šrí Nitái-Gaurasundara. Oddané tato událost inspirovala k úpravám interiéru chrámu, a i když to ještě není konečné řešení, celá chrámová místnost prohlédla a jakoby se prostorově zvětšila. Milým hostem programu byl také Narakriti Prabhu z pražského Centra pro védská studia. Líbilo se mu, že máme teď lepší možnosti pro kírtan (dům stojí napůl samostatně) a navíc při přednášce neruší tramvaje, které ustavičně projížděly pod okny původního centra na Merhautově. Narakriti Prabhu přednášel z 2. kapitoly Bhagavadgíty, verš č. 57:

“Osoba, která v hmotném světě není ovlivněna dobrem či zlem, které ji může potkat, a nechválí ho ani jím neopovrhuje, setrvává neochvějně na úrovni dokonalého poznání.“

Během přednášky hovořil Narakriti Prabhu o tom, že samádhi znamená trvale upírat svou pozornost na Krišnu a zaměřil se na otázku vaišnavské etikety, která při tom oddaným pomáhá.

Další částí programu bylo už tradiční malé divadlo.Proces vědomí Krišny je po všech stránkách příznivý a prospěšný pro každého. Prabhupáda často zdůrazňoval, že důležitou součástí této filosofie je “ahimsá”, neboli nenásilí a vysvětloval, že zabíjení zvířat a zejména krav je hříšné a přináší to do společnosti množství problémů, nemluvě o tom, že člověk v této situaci nemůže naplnit smysl lidského života. Účastníci Haré Krišna session 12. ledna mohli zhlédnout a vyslechnout jednoduchou inscenaci rozhovoru, který měl Šríla Prabhupáda s francozským kardinálem Jeanem Daniélou na toto téma.

ŠP: Ježíš Kristus řekl: “Nezabiješ”. Proč je tedy tolik křesťanů zaměstnáno zabíjením zvířat?

KJD: V křesťanství se zajisté zakazuje zabíjení, ale my věříme, že mezi člověkem a zvířetem je rozdíl. Život lidí je posvátný, protože člověk byl stvořen podle obrazu Božího. Proto je zabíjení lidí zakázáno.

ŠP: Ale Bible neříká: “Nezabiješ lidské bytosti.” Přikázání je všeobecné: “Nezabiješ.”

KJD: Zabíjení zvířat je nutné, aby měl člověk co jíst.

ŠP: Ne. Lidé mohou jíst obiloviny, zeleninu, ovoce a mléko.

KJD: Žádné maso?

ŠP: Ne. Lidé nejsou stvořeni k jezení masa. Tygr nepřijde a nesežere vaše ovoce. Jeho předurčená potrava je maso. Ale lidská potrava je zelenina, ovoce, obiloviny a mléčné výrobky. Jak tedy můžete tvrdit, že zabíjení zvířat není hříšné?

KJD: Věříme, že je to otázka motivu. Jedná-li se o zabíjení zvířat kvůli potravě, k zahnání hladu, pak je oprávněné.

ŠP: Zamyslete se však: kráva nám dává mléko. Proto je naší matkou. Souhlasíte?

KJD: Ano, zajisté.

ŠP: Jestliže je kráva naší matkou, jak můžete podporovat její zabíjení? Vezmete si od ní mléko a když už více nedojí, podřežete jí krk. Je to lidský návrh? V Indii se lidem, kteří chtějí jíst maso, doporučuje, aby zabíjeli nižší zvířata jako kozy, prasata a dokonce i vodní buvoly, ale zabíjení krávy je největší hřích. Když kážeme uvědomování si Krišny, žádáme lidi, aby nejedli žádné maso a mí studenti tuto zásadu přísně dodržují. Je-li však někdo za určitých okolností jíst maso, pak by měl jíst maso některých nižších zvířat. Nezbíjejte krávy. Nejdůležitější lidskou činností je porozumět, kdo je Bůh a milovat Ho. Ale když jednáte hříšně, nikdy nebudete schopni porozumět Bohu - nemluvě o lásce k Němu…

Protože Narakritiho Prabhu čekala ještě ten večer cesta do Prahy, po hostině odjel. Hosté obklopili stůl s knihami, suvenýry a oblečením z Indie, dva oddaní myli nádobí a ostatní se volně rozptýlili po prostorách centra, aby v příjemných rozhovorech vstřebali intenzivní zážitky z úžasné hostiny. Podávalo se bešamelové sabží, zelné karbenátky, katmir vady (smažené kostičky z hrachové mouky a jogurtu), rajčatové čatný, rýže s červenou paprikou, bylinkový čaj a jako sladkosti se na talířích objevily křupavé Džaganáthovy jazyky a khír.Tím ale tentokrát program ještě neskončil. Oddaní se znovu sešli v chrámu a téměř hodinu ještě zpívali nokturnový kírtan. To se zhasnou světla a na oltáři zapálíte svíčky. Je to nektar!