Sobota 26. ledna

Nakonec se nás na srazu sešlo 15, a kdyby bylo auto navíc, mohlo nás jet i víc. Snad příště dají všichnini zájemci o tyto akce vědět dopředu a správné osobě. Do Modré na Slovensku jsme dorazili včas na to, abychom v klidu zaparkovali, vystoupili z aut, přivítali se s oddanými a našli místo na bundu nebo tašku, protože vše už bylo připraveno a program právě začínal. Protože dům Petra a Jany, u nichž doma celá tato nektarová akce proběhla, je projektován velmi prakticky (a zároveň stylově), pro 60 oddaných nebyl problém najít si místo k sezení, i když ti, co se nevešli do chrámu, sledovali vše z prostorné haly. Po krátkém úvodním zpívání Haré Krišna mantry se objevil host programu, Kadamba Kanana Swami a pokračoval v kírtanu. Mahárádž zpíval se sobě vlastním temperamentem a v duchovní extázi, která se brzy přenesla na oddané, takže za chvíli jsme se všichni z celého srdce zapojili do této radostné meditace pro potěšení Šrí Šrí Gaura-Nitáie i Šrí Panca-tattvy, kteří na nás milostivě hleděli z krásného oltáře.

Téma přednášky nedalo nikomu z nás ani na chvíli zabloudit myšlenkami někam jinam, protože Mahárádž mluvil o vyšší chuti vědomí Krišny, kterou nám zprostředkoval Šríla Prabhupáda. Vysvětlil, že vědomí Krišny není založeno na slepé víře, ale na správném pochopení a konkrétní realizaci, což obojí nám dal Šrla Prabhupáda, který se nacházel na nejvyšší úrovni lásky ke Krišnovi a zároveň znal proces, jak této úrovně dosáhnout. Zde následuje krátký úryvek z přednášky:

“Lidé zvenku často říkali na adresu oddaných: ´Proč jste ve svých argumentech o Bohu tak dogmatičtí?´ Na to Šríla Prabhupáda odpovídal: ´Proč jsou oni tak dogmatičtí a pořád tvrdí, že Bůh neexistuje?´Jeden novinář se zeptal Prabhupády: ´Můžu vidět Boha?´Prabhupáda řekl: ´Ano, ale musíš být jako on,´a ukázal na blízko sedícího oddaného. Novinář se začal vymlouvat: ´To nejde, co by tomu řekla rodina, a co bych řekl v zaměstnání…´Prabhupáda odvětil: ´Tak nemluv o tom vidět Boha.´Bůh není tak levný. Abychom Ho mohli poznat, musíme se nejdříve stát Jeho oddanými. ´Man mana bháva mad bhakto´, pak ke Mně přijdeš, ale ´náham prakášah sarvasya´- kdo se ode Mně odvrací, neuvidí Mě.

Nepocházím z náboženského prostředí, mí rodiče byli v kostele poprvé a naposledy v den své svatby, pak už ne. Chtěli nám dát svobodu poznání. Když mi bylo 6 let, otec mi řekl: ´Je na tobě, jestli chceš věřit v Boha nebo ne.´Nevěděl jsem tehdy, co s tím mám dělat, tak jsem si to nechal na později. Ve dvaceti se mi ten rozhovor vrátil. Navštívil jsem Indii a mohl jsem vidět, jak jsou Indové zbožní. Myslel jsem si: ´Všechno je to záležitost víry. Někdo věří, ale já jsem nevěřil.´Ale tím to nebylo, já jsem prostě jen nevěděl.

Po návratu z Indie jsem viděl na videu rozhovor s Carlem Jungem, který tam řekl: ´Nevěřím v Boha.´Bylo to divné to od něj slyšet, ale po 10 sekundách dodal: ´Já vím, že Bůh existuje.´ Tehdy jsem si řekl: ´Jsou lidé, kteří vědí? Kteří vědí víc než ostatní?´ Když se podíváte do zářivé tváře Šríly Prabhupády, napadne vás, jak se může někdo takhle usmát a být tak šťastný. Co v hmotném světě může udělat člověka tak šťastným? Fotbal? Peníze? Šríla Prabhupáda vyzařoval světlo a lidé k němu přicházeli, přijímali vědomí Krišny a byli šťastní. Jeden fotograf fotil Šrílu Prabhupádu a ten viděl jen světelné koule blesku z fotoaparátu. V jednu chvíli Prabhupáda řekl: ´Už žádné koule!´ Fotograf-profesionál postavil aparát na trojnožku a chystal se fotit bez blesku. Vzal do ruky měřič světla, aby mohl nastavit parametry. Najednou mu světlometr ukázal maximum a přitom poblíž nebylo žádné zvláštní světlo. To zářil Šríla Prabhupáda. Díky takovému intenzivnímu štěstí Šríla Prabhupáda přesvědčil lidi: Ano, je Bůh, je duchovní svět, můžeme tam jít a kdo je oddaný, může být šťastný i v hmotném světě.

Prabhupáda jen opakoval slova gurua, parampary a Krišny a tak dokázal přesvědčit každého. Znal Védy, žil je, byl šťastný a viděl duchovní svět, zažíval nejhlubší duchovní emoce a zároveň učil: ´To vše je v písmech.´ Tím dokázal lidi přesvědčit, a oni se převlékli, změnili svůj účes a celý svůj život. Bylo to od nich odvážné, ale zažívali zvláštní uspokojení. Když jsem byl poprvé v chrámu, cítil jsem zvláštní vůně-vonné tyčinky, exotické jídlo… Lidé vypadali velmi vznešeně, měl jsem pocit, že mají vyšší způsob života a že jsou praví, a že to není věc víry, ale něco, co můžete zažít. Pokud chcete vidět Krišnu, musíte následovat proces. Je to spousta zábavy, ale někdy přijdou i výzvy. Slyšíme od někoho, kdo jasně viděl, nabízí nám proces, ale vezme to nějaký čas a to je náročné, to je ta zkouška. Není to levné. Musíme nějakou dobu praktikovat, pokračovat a potom uvidíme Krišnu a zažijeme duchovní dimenzi…”

Po přednášce odpověděl Mahárádž na několik otázek a potom následovalo brněnské minidivadlo. Další bod programu už známe ze Silvestra, ale věřte že při tomto ohňostroji nelétaly do nebe rachejtle za 35 korun. Bhakta Petr totiž není žádný troškař a navíc je dobrý obchodník, takže nakoupil munici ve výprodeji a s jistotou profesionálního pyrotechnika odpaloval jednu střelu za druhou.

Nektarová hostina se zprvu tvářila nenápadně, ale minimálně deset druhů sladkostí nás i po dobrém slaném základě dostalo. Bylo to dobré na zpáteční cestu, protože někteří řidiči byli tak v extázi, že zapoměli spát za volantem.

Po návratu jsme společně konstatovali, že to stálo zato, a že příště jedeme znovu. Děkujeme všem oddaným a Mahárádžovi, že jsme mohli něco takového zažít!