V úterý 19. února byly v domácnostech členů a přátel Centra védské kultury Brno i v samotném středisku už od rána patrny známky mírně extatické rozechvělosti, která na sebe postupně začala nabírat podobu příprav na oslavy příchodu Pána Nityánandy. Jedním z důvodů byl i dopolední půst, který oddaným umožnil více se fixovat na duchovní činnosti, mající v tyto festivalové dny obzvlášť silný účinek. Svoje kola na růžencích jsme většinou zpívali hned zrána, abychom měli odpoledne kapacitu na to, co bude právě třeba. Někteří z nás se pak pustili do vaření, jiní nakupovali květiny a ovoce na výzdobu oltáře, další si připravovali čtení a povídání o Pánu Nityánandovi na večerní program, a jiní za týmž účelem dávali dohromady vše potřebné na slavnostní abhišek, což je obřadná koupel, v tomto případě hádejte koho.

Pán Nityánanda je úžasná osoba, hrající v duchovním životě klíčovou úlohu, neboť je nejdůvěrnějším společníkem a služebníkem Caitanyi Maháprabhua, Jehož milost můžeme obdržet právě milostí Pána Nityánandy, jak je zřejmé z příběhu Džagáie a Madháie. Jeho jméno znamená “věčně blažený” a Nityánanda Prabhu je zdrojem této nekonečné blaženosti. Každý, kdo se letos zúčastnil oslav Jeho příchodu, to mohl zažít na vlastní oči, uši, jazyk i srdce. Už samotné přípravy byly vzrušující a co teprve samotný festival! I když netrval dlouho, podařilo se nám do těch tří - čtyř hodin, na které jsme se v týdnu mohli sejít, koncentrovat tolik radosti a blaženosti, kolik jindy nezažijeme za celý měsíc.

Program začínal v půl šesté večer a oddaní se sjížděli různými způsoby ze všech koutů Moravy. Po páté začali přicházet první dychtiví hosté a přesně na čas začal sladký kírtan. Poté jsme představili Pána Nityánandu a Jeho vznešené postavení. Další zpívání doprovázelo už zmíněné koupání Nityánandy Prabhu v různých příznivých substancích. Následovalo čtení o kráse Pána Nityánandy a dozvěděli jsme se také o některých Jeho zábavách. Naši kuchaři to tentokrát rozjeli ve větším stylu a uprostřed blaženého zpěvu a tance přímo v kuchyni uvařili pro oslavence spoustu lahodných jídel, které jsme pak Pánu Nityánandovi nabídli. Po obětování jsme všichni společně hráli a zpívali dvě písně, vztahující se k tomuto festivalu. První, “Nitái páda kamala”, popisuje útočiště, které člověk získá, jestliže se odevzdá lotosovým nohám Nityánandy, a druhá, “Nadia Godruma” opěvuje Pána Nityánandu jako zakladatele hnutí Náma Hatta. Tuto část oslav uzavřelo árati, neboli obřadné obětování příznivých předmětů, doprovázené bouřlivám kírtanem a extatickým tancem, při němž 30 oddaných vyzkoušelo podlahy v chrámu i v přilehlé místnosti. Podlahy vydržely, oddaní také, takže jsme se v plném počtu zúčastnili i festivalové hostiny, která zatím v novém centru neměla obdoby. Jeden chod střídal druhý a když přišly na řadu sladkosti, Páda Pankaja Prabhu pronesl klíčovou větu: “Tak kolik máte kdo gulab džamunů?” Rozpoutala se lítá soutěž, při níž se oddaní popadali za břicho - někteří smíchy, jiní smíchy a bolestí zároveň, ale byla to blažená bolest a koneckonců nikdo nikoho do ničeho nenutil. Vítěz spořádal kromě celé další hostiny celkem 30 těchto lahodných kuliček máčených v jemném sirupu. Nebyl však jediným, kdo vyhrál - všichni účastníci této extatické oslavy mohli přímo zažít, co znamená skutečná ánanda, a mohli získat inspiraci k tomu zažívat ji neustále (nityam) v blažené službě Pánu Nityánandovi.