Divadelní ztvárnění zábav Krišny a Jeho oddaných je přirozenou součástí vaišnavské kultury (vaišnava - oddaný Krišny). Tato představení se stala oblíbenými body programu na nejednom festivalu Hnutí Haré Krišna. Ve skutečnosti se jedná o původní divadelní umění a dramatické zpracování materiálních námětů, ať je zdánlivě jakkoliv přitažlivé, je pouhým odrazem uměleckého ztvárnění příběhů o Krišnovi. Náměty inspirované děním v hmotném světě ve skutečnosti nepřinášejí nikomu nic dlouhodobě prospěšného a navíc připravují všechny zainteresované (od autora námětu přes herce až k divákům) o to nejcennější co máme, což je čas, který nám byl vyměřen v tomto lidském těle, protože narodit se jako člověk znamená dostat možnost vymanit se z koloběhu rození, nemocí, stáří a smrti tím, že zaměříme svoje vědomí na Krišnu. Krišna říká v Bhagavadgítě: “Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě, nýbrž dosáhne Mého věčného sídla, Ardžuno.” Ve světle tohoto verše se jeví veškerá divadelní představení o Krišnových zábavách jako jednoduchý, účinný a zároveň pro všechny přitažlivý způsob, jak zaměřit naši pozornost na Krišnu a zároveň pochopit trancendentální povahu všeho, co během Svého pobytu na této planetě předvedl.

Šrí Čaitanja Maháprabhu, Krišna samotný, který v podobě Svého oddaného učí lidi v Kaji-juze oddanou službu Jemu, miloval vaišnavské divadlo a Jeho společník Nitjánanda Prabhu už od útlého dětství se Svými přáteli neustále napodoboval Krišnovy zábavy.Také Šríla Prabhupáda byl potěšen, když jeho žáci obohacovali festivalové programy o divadelní představení a jeden z jeho žáků, Višnudžana Mahárádž, byl známý tím, že o přestávkách během harinámů v parku hrával maňáskové divadlo na motivy příběhů ze Šrímad Bhágavatamu. Z nedávné minulosti nelze nevzpomenout ani detailně nastudovaná představení českých oddaných, ať už provedená na letních Náma Hatta táborech, nebo třeba na festivalech jako je Padayátra (máme na mysli jedinečnou Rámájánu, kterou milovali jak návštěvníci kulturních programů, tak oddaní, kteří se Padayátry zúčastnili).

Když uvážíme všechny výše uvedené body, nutně docházíme k závěru, že nezařazovat divadelní představení o Krišnovi alespoň do programu během festivalů vlastně znamená dopouštět se násilí na účastnících těchto oslav tím, že jim neumožníme vzpomínat na Krišnu tímto nektarovým způsobem. Příště něco o našich plánech a záměrech…