NÁVŠTĚVA DĚTÍ Z WALDORFSKÉ ŠKOLY

V pátek 8. ledna dopoledne bylo v našem centru neobvykle živo. Hostili jsme více než 20 dětí, žáků Waldorfské školy v Brně i s paní učitelkou, která byla iniciátorkou celé akce. Holky a kluci nepřišli na návštěvu nepřipravení, díky paní učitelce se vyzbrojili základními informacemi o Krišnovi a věděli například, že Krišna jako malý chlapec zvedl kopec Góvardhan a zachránil všechny obyvatele Vrindávanu před týdenní průtrží mračen.

Naši mladí návštěvníci se nejprve dozvěděli něco základního o védské kultuře a pak začala “ochutnávka”. Prvním chodem byla hudba - společné zpívání Hare Kršna mantry. Děti si vedly výborně, ale čím nás zcela uzemnily byla jejich muzikálnost při doprovodu na různá chrastítka, tamburíny a bubínky, které jsme jim rozdali. Teprve potom jsme se dozvěděli, že každé z nich umí hrát alespoň na zobcovou flétnu!

Za odměnu jsme našim hostům zahráli velké loutkové divadlo o tom, jak Krišna unesl princeznu Rukminí. Abych byl přesný - my jsme hráli, ale loutky mluvily hlasy dvou z našich návštěníků, kteří s přehledem simultánních tlumočníků zvládli neznámý text plný védských jmen a výrazů.

Posledním bodem programu byla malá ochutnávka specialit indické kuchyně. Po prvních soustech se děti zajímaly o recepty a podle prázdných misek (až na výjimky, potvrzující pravidlo) jsme mohli poznat, že jim chutnalo.

Na památku si každý odnesl vonnou tyčinku a pozvánku na další programy s textem písně Hare Krišna. A jak to vypadá, neviděli jsme se naposledy, protože jsme s paní učitelkou probrali i možnost kurzu indické kuchyně na jejich škole. Doufám, že si naši návštěvníci neodnesli špatný dojem, my jsme z nich měli ten nejlepší - byli aktivní a přitom ukáznění - paní učiteliko, děkujeme!

Zjevení kopce Govardhanu v Brně

Govardhan púdža je úžasný festival, který připomíná jednu z mnoha neobyčejných zábav Krišny. Když Mu bylo 7 let, zastavil oběť určenou k potěšení poloboha Indry, který má na starost mimo jiné přísun dešťů. Rozzlobený Indra poslal na Vrindávan mraky s přívaly vody, ale Krišna zvedl bez nejmenší námahy horu Govardhan a všichni Jeho oddaní zde našli útočiště. 

Tuto zábavu jsme si připomněli 29. října. Festival se vyznačoval nekonečnými extatickými kírtany a čtení příběhu podbarvovaly jemné zvuky sitáru bhakty Honzy.

Zhruba po dvou hodinách programu se zjevil kopec Govardhan, který měl velmi přitažlivou podobu, vytvořenou z lahodné halvy, ovoce, několika druhů sladkostí a květin. Korunu tvořil Girirádž Mahárádž, kámen přímo z hory Govardhan v Indii. Hosté i oddaní pak začali s velkým potěšením zpívat o tancovat kolem této nejúžasnější hory ve vesmíru a na závěr jsme si všichni pochutnali všech sladkých substancích, ze kterých byl tento brněnský Govardhan vytvořen.

Seznamte se…

V následujících řádcích Vám náš redaktor bh. Prahlád představí jednoho z členů brněnského Centra védské kultury. Jedná se o bhaktu Honzíka, který se s Vámi podělí nejen o to, jak se připojil k hnutí Haré Krišna, ale dozvíte se také, jak prožíval první brněnský Stay high forever kírtan s Mádhavou Prabhu.

Bhakta Prahlád (bPr): Hare Kršna, přijmi prosím mé uctivé poklony!

Bhakta Honzík (bH): Hare Kršna!

bPr: Co jste měli dobrýho na prasádam? (smích)

bH: No, Mangalji dělal tradiční kitrý a čapátý. On vaří hodně védsky…

bPr: Jaký to bylo? Byly čapátý dost mastný?

bH: Byly! (smích)

bPr: Tak to má být!

bH: Máme tady hodně másla a je levný…To kitrý bylo trochu odříkavý, málo soli… Ale říká se, že hodně soli není dobrý na brahmačaryu.

bPr: Tak, a teď, pro ty, co tě ještě moc neznají, by ses mohl představit. Začneme třeba tím, jak jsi přišel ke Kršna vědomí.

(dále…)

Už asi před měsícem se na našich stránkách objevila výrazná informace o neobvyklém programu s tajuplným názvem “Stay high forever”, jehož hlavním magnetem byl kromě inzerovaného šestihodinového zpívání Haré Krišna Mahámantry legendární ISKCONský kírtanleader Mádhava Prabhu. Dnes už máme tento intenzivní zážitek za sebou. Jaké to bylo? “Byl to nektar!” “Bylo to úžasné!” “Byl to nářez!” (slova jednoho z mladších účastníků) “Bylo to lepší, než minule v Praze!” (věříme, že dnes v Praze to bylo ještě lepší než včera v Brně!) “Tak hluboko jsem ještě nebyl!”(nejedná se o vyjádření úrovně deprese, ale o ponoření se do oceánu nektaru Sv. jména). (dále…)

V úterý 19. února byly v domácnostech členů a přátel Centra védské kultury Brno i v samotném středisku už od rána patrny známky mírně extatické rozechvělosti, která na sebe postupně začala nabírat podobu příprav na oslavy příchodu Pána Nityánandy. Jedním z důvodů byl i dopolední půst, který oddaným umožnil více se fixovat na duchovní činnosti, mající v tyto festivalové dny obzvlášť silný účinek. Svoje kola na růžencích jsme většinou zpívali hned zrána, abychom měli odpoledne kapacitu na to, co bude právě třeba. Někteří z nás se pak pustili do vaření, jiní nakupovali květiny a ovoce na výzdobu oltáře, další si připravovali čtení a povídání o Pánu Nityánandovi na večerní program, a jiní za týmž účelem dávali dohromady vše potřebné na slavnostní abhišek, což je obřadná koupel, v tomto případě hádejte koho. (dále…)

Sobota 26. ledna

Nakonec se nás na srazu sešlo 15, a kdyby bylo auto navíc, mohlo nás jet i víc. Snad příště dají všichnini zájemci o tyto akce vědět dopředu a správné osobě. Do Modré na Slovensku jsme dorazili včas na to, abychom v klidu zaparkovali, vystoupili z aut, přivítali se s oddanými a našli místo na bundu nebo tašku, protože vše už bylo připraveno a program právě začínal. Protože dům Petra a Jany, u nichž doma celá tato nektarová akce proběhla, je projektován velmi prakticky (a zároveň stylově), pro 60 oddaných nebyl problém najít si místo k sezení, i když ti, co se nevešli do chrámu, sledovali vše z prostorné haly. Po krátkém úvodním zpívání Haré Krišna mantry se objevil host programu, Kadamba Kanana Swami a pokračoval v kírtanu. Mahárádž zpíval se sobě vlastním temperamentem a v duchovní extázi, která se brzy přenesla na oddané, takže za chvíli jsme se všichni z celého srdce zapojili do této radostné meditace pro potěšení Šrí Šrí Gaura-Nitáie i Šrí Panca-tattvy, kteří na nás milostivě hleděli z krásného oltáře.

Téma přednášky nedalo nikomu z nás ani na chvíli zabloudit myšlenkami někam jinam, protože Mahárádž mluvil o vyšší chuti vědomí Krišny, kterou nám zprostředkoval Šríla Prabhupáda. Vysvětlil, že vědomí Krišny není založeno na slepé víře, ale na správném pochopení a konkrétní realizaci, což obojí nám dal Šrla Prabhupáda, který se nacházel na nejvyšší úrovni lásky ke Krišnovi a zároveň znal proces, jak této úrovně dosáhnout. Zde následuje krátký úryvek z přednášky:

“Lidé zvenku často říkali na adresu oddaných: ´Proč jste ve svých argumentech o Bohu tak dogmatičtí?´ Na to Šríla Prabhupáda odpovídal: ´Proč jsou oni tak dogmatičtí a pořád tvrdí, že Bůh neexistuje?´Jeden novinář se zeptal Prabhupády: ´Můžu vidět Boha?´Prabhupáda řekl: ´Ano, ale musíš být jako on,´a ukázal na blízko sedícího oddaného. Novinář se začal vymlouvat: ´To nejde, co by tomu řekla rodina, a co bych řekl v zaměstnání…´Prabhupáda odvětil: ´Tak nemluv o tom vidět Boha.´Bůh není tak levný. Abychom Ho mohli poznat, musíme se nejdříve stát Jeho oddanými. ´Man mana bháva mad bhakto´, pak ke Mně přijdeš, ale ´náham prakášah sarvasya´- kdo se ode Mně odvrací, neuvidí Mě. (dále…)

12. ledna navštívila poprvé nové prostory našeho střediska velká Božstva české Padayátry Šrí Šrí Nitái-Gaurasundara. Oddané tato událost inspirovala k úpravám interiéru chrámu, a i když to ještě není konečné řešení, celá chrámová místnost prohlédla a jakoby se prostorově zvětšila. Milým hostem programu byl také Narakriti Prabhu z pražského Centra pro védská studia. Líbilo se mu, že máme teď lepší možnosti pro kírtan (dům stojí napůl samostatně) a navíc při přednášce neruší tramvaje, které ustavičně projížděly pod okny původního centra na Merhautově. Narakriti Prabhu přednášel z 2. kapitoly Bhagavadgíty, verš č. 57:

“Osoba, která v hmotném světě není ovlivněna dobrem či zlem, které ji může potkat, a nechválí ho ani jím neopovrhuje, setrvává neochvějně na úrovni dokonalého poznání.“

Během přednášky hovořil Narakriti Prabhu o tom, že samádhi znamená trvale upírat svou pozornost na Krišnu a zaměřil se na otázku vaišnavské etikety, která při tom oddaným pomáhá.

Další částí programu bylo už tradiční malé divadlo.Proces vědomí Krišny je po všech stránkách příznivý a prospěšný pro každého. Prabhupáda často zdůrazňoval, že důležitou součástí této filosofie je “ahimsá”, neboli nenásilí a vysvětloval, že zabíjení zvířat a zejména krav je hříšné a přináší to do společnosti množství problémů, nemluvě o tom, že člověk v této situaci nemůže naplnit smysl lidského života. Účastníci Haré Krišna session 12. ledna mohli zhlédnout a vyslechnout jednoduchou inscenaci rozhovoru, který měl Šríla Prabhupáda s francozským kardinálem Jeanem Daniélou na toto téma.

ŠP: Ježíš Kristus řekl: “Nezabiješ”. Proč je tedy tolik křesťanů zaměstnáno zabíjením zvířat?

KJD: V křesťanství se zajisté zakazuje zabíjení, ale my věříme, že mezi člověkem a zvířetem je rozdíl. Život lidí je posvátný, protože člověk byl stvořen podle obrazu Božího. Proto je zabíjení lidí zakázáno.

ŠP: Ale Bible neříká: “Nezabiješ lidské bytosti.” Přikázání je všeobecné: “Nezabiješ.”

KJD: Zabíjení zvířat je nutné, aby měl člověk co jíst.

ŠP: Ne. Lidé mohou jíst obiloviny, zeleninu, ovoce a mléko. (dále…)

Jak jsme slavili i na Silvestra

I kdybychom prostudovali všechny védské texty, marně bychom hledali důvod, proč by oddaní Krišny měli slavit Silvestra. Přesto jeden takový důvod existuje. Oddaní totiž každý den oslavují Krišnu, tak proč by zrovna Silvestr měl být výjimkou? Tímto způsobem nás v Brně uvažovalo celkem 14 a výsledkem byl festival, jedinečný svojí délkou i náplní. Podrobnosti jsme dolaďovali vlastně až den před tím při návštěvě moravského Džagannáth Purí u Páda Pankaji Prabhu, ale protože každý měl aktivní přístup, rychle jsme dali vše potřebné dohromady. Jak každý ví, základem úspěšného festivalu je bohatá hostina. Letos jsme dali přednost klasické indické kuchyni s tím, že příští rok přidáme bramborový salát, doma pečené slané buráky, chlebíčky a možná nějaké to tradiční české cukroví. (dále…)

Závěr roku byl pro nás, členy Centra védské kultury v Brně, náročný. V pátek večer se někteří z nás zúčastnili nektarové přednášky Líla Šuky Prabhu v Lutotíně, ráno následovala další přednáška, poté harinám v Prostějově a večer jsme se vrátili na program pro veřejnost do brněnského centra. To byla sobota a v neděli nás čekalo malé dobrodružství, protože jsme byli pozvaní Páda Pankajou Prabhu a jeho ženou Pálikou do jejich domu v Nových Sadech - Březině. Ačkoliv byla neděle a Nové Sady jsou v tyto dny hromadnou dopravou téměř nedostupné, podařilo se nám na místo dorazit v plánovaném počtu i čase. Po srdečném přivítání jsme se rozptýlili po stavení a za krátkou dobu jsme se sešli za domem, kde nám Páda Pankaja Prabhu předvedl ukázku moravského rodea. (dále…)

(dále…)

Gíta-džajantí

20. prosinec

Gíta-džajantí, neboli oslava dne, kdy byla vyslovena Bhagavad-gíta, je dodržována nejen po celé Indii obdivovateli a milovníky tohoto nejposvátnějšího písma. Bhagavad-gítá byla vyslovena v měsíci Márgašírša (prosinec-leden) jedenáctý den po novu (Ékádaší). V tento den Saňdžaja líčil králi Dhritaráštrovi rozhovor, který se odehrával mezi Krišnou a Jeho nejdražším oddaným, Ardžunou, na místě zvaném Džjótišar tírtha (na Kurukšétře) mezi armádami znepřátelených vojsk Kuruovců a Pánduovců. Dnes na tomto místě stojí památník Krišny jako Pártha-sárathiho (ten, kdo řídí Párthův kočár) a Ardžuny.

V tento den oddaní přicházejí na Kurukšétru, aby od časného rána až do dalšího dne recitovali Bhagavad-gítu, obětovali jí i Krišnovi s Ardžunou árati (obřad, při kterém se za pronášení manter krouživými pohyby nabízí uctívaným vonné tyčinky, lampa, květiny a další obětiny) a naslouchali seminářům o Bhagavad-gítě. Oddaní, kteří se v tento den nemohou účastnit oslav na Džjótišar tírthě, vzpomínají na tuto událost recitováním veršů z Bhagavad-gíty a diskutováním jejího obsahu ve společnosti dalších vaišnavů.
Věnovat nebo dát někomu Bhagavad-gítu v tento den je zvláště velice příznivé.

(dále…)