Svátky a festivaly
Védská kultura je velmi bohatá a její nedílnou součástí je pestrá řada svátků a festivalů. Stejně jako Šrímad Bhágavatam obsahuje esenci celé védské literatury v podobě vyprávění o úžasných činnostech Nejvyššího Pána Krišny a Jeho inkarnací, Šríla Prabhupáda po svém příjezdu na západ vybral a začal pořádat festivaly, které oslavují dny zjevení Pána. Tyto slavnostní události umožňují nejširší veřejnosti zažít vyšší chuť duchovního života, a ve své rozvinuté podobě nabízejí takovou různorodost, jakou nenajdeme v žádné oblasti hmotného požitku. Pro ty, kteří už praktikují oddanou službu, znamenají festivaly možnost strávit tyto dny ve společnosti oddaných, upřít svoji mysl na jména, podoby a zábavy Pána a Jeho společníků, a tak získat nezměrný duchovní prospěch.
Žádná taková transcendentální slavnost se neobejde bez hudby a tance, na své si přijdou také milovníci divadla, součástí oslav bývá často dia- nebo videoprojekce a zlatým hřebem každého festivalu je bohatá vegetariánská hostina, mnohdy více než o dvaceti - třiceti chodech.
Srdečně Vás tedy zveme na oslavy těchto svátků buď do Náma Hatta centra v Brně, nebo do kteréhokoliv ze středisek Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny v ČR, v Evropě, či kdekoliv na světě.
chovní u
Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura
Den příchodu 14. února
Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura byl jedním z deseti dětí Bhaktivinóda Thákura, velkého vaišnavského učitele v posloupnosti pocházející od Pána Čaitanji Maháprabhua. Bhaktivinóda Thákura bydlel blízko chrámu Pána Džagannátha v Purí. Pracoval jako soudce a také dohlížel na chod chrámu Pána Džagannátha. I přes tato zodpovědná zaměstnání se stále snažil napravit gaudíja-vašnavismus v Indii. Byl si vědom úpadku tohoto učení, ale zároveň viděl, že není v jeho silách změnit celou situaci. Modlil se proto k Pánu Čaitanjovi o pomoc. Modlil se o syna, který by mu pomohl s touto kazatelskou misí. Když se Bhaktivinódovi a Bhagavatí déví narodilo 6. února 1874 dítě, vaišnavové to chápali jako odpověď na modlitby jeho otce. Zkušený astrolog ihned rozpoznal na jeho těle třicet dva příznaků máhá-puruši (velké osobnosti). Kromě nich mělo dítě při na rození kolem sebe omotanou pupeční šňůru stejným způsobem, jako se nosí posvátná bráhmanská šňůra. Astrolog podotknul: „Už jsem v životě sestavil mnoho horoskopů, ale nikdy jsem neviděl horoskop, který ukazoval všechny znaky velké osobnosti. Toto dítě se proslaví po celém světě jako vynikající duchovní učitel.
Za šest měsíců Bhaktivinóda zařídil pro syna anna-prášana ceremonii a malý chlapec dostal jméno Bímal Prasád, což v překladu znamená „milost vnitřní energie Pána“. Když kolem jejich domu projížděly vozy Džagannáthova festivalu, před jejich obydlím se na tři dny zastavily a nebylo možné jimi pohnout. Bhaktivinódova manželka vzala dítě k vozu k Pánu Džagannáthovi. Dítě natáhlo spontánně ruce, aby se dotklo nohou Pána Džagannátha a ihned získalo požehnání tím, že na něj spadla Pánova girlanda. Když se o této události Bhaktivinóda Thákura dozvěděl, uvědomil si, že toto dítě je synem, o kterého se modlil k Pánu.
Bhaktivinóda Thárura se svojí manželkou žili velice ctnostně a drželi se pevně vaišnavských tradic. Nikdy nedovolili svému dítěti, aby jedlo cokoli jiného než prasádam, ani ho nenechali sdružovat se s nevhodnou společností. Jednou, když chlapci byly dva nebo tři roky, Bhaktivinóda ho mírně pokáral, protože chtěl jíst mango, které ještě nebylo náležitě obětováno. Bímal Prasád, přestože byl pouhé dítě, svoje jednání vzal jako vážný přestupek a zapřísáhl se, že do konce života již neochutná žádné mango, a tak se i stalo.
Když my bylo pouhých sedm let, už uměl nazpaměť celou Bhagavad-gítu, a dokonce i úžasně vysvětloval jednotlivé verše. Jeho otec ho učil ve spojitosti s vydáváním vaišnavského časopisu Sadždžana-tóšaní kontrolovat psané texty a tisknout je. Bímal Prasád měl vynikající paměť. Jen si jednou něco přečetl a hned byl chopen vše zopakovat. Když mu bylo jedenáct let, jako student pátého ročníku přišel na nový způsob psaní pojmenovaný Bičanto. Během této doby se učil matematice a astrologii pod vedením Pandita Mahéšačandry Čudamoniho. Ve třinácti letec ho Bhaktivinód Thákura zasvětil, dal mu jméno Hari, dále Nrsimha mantru a také mu svěřil uctívání Božstva Kúrmy. Co ale Bímala zajímalo více, byla devocionální literatura. V roce 1892 složil přijímací zkoušky na sanskritskou univerzitu v Kalkatě. Tam strávil nějaký čas studiem filozofických knih. Pod vedením Prithvidhary Šarmy také studoval Védy. Během svých studentských let přispíval svými úvahami do různých náboženských žurnálů. Se studiem na této univerzitě ale dlouho nepokračoval. V roce 1897založil v Bhakti bhavanu čatušpáthi (malou akademii) nazývanou Sarasvatí čatušpáthi, kam na jeho přednášky chodilo mnoho učenců z Kalkaty. Vydával také měsíčníky jako například „Džjótirvid“, „Brihaspati“ a publikoval i mnoho dalších starých pojednáních o astrologii, např. Súrja-siddhántu, za níž byl oceněn titulem Siddhánta Sarasvatí, aby bylo poukázáno na jeho učenost.
Siddhánta Sarasvatí také dohlížel na mnohé aktivity v královském paláci ve státě Tripura. Při své práci se ale setkával pouze se závistí, zlobou a korupcí, a tak velice rychle získal averzi ke státním záležitostem. Svůj záměr oznámil Mahárádžovi Rádhákišórovi Manikjovi Bahadurovi, který mu jeho návrh schválil.
Siddhánta Sarasvatí navštívil se svým otcem mnoho poutních míst, kde naslouchali rozhovorům učených panditů. V Káší hovořil s Rámamišrou Šástrim ohledně Rámanudža sampradáji. Po tomto rozhovoru se život Siddhánty Sarasvatího začal směřovat k odříkání a tiše pokračoval ve své snaze najít gurua. Když bylo Siddhántovi Sarasvatímu 26 let, jeho otec mu doporučil, aby přijal zasvěcení od vaišnavského světce Gaurakišóra dáse Bábádžího. Gaurakišóra dás Bábádží byl doslova zosobněním vairágji (odříkání) a velice si vybíral, komu dá díkšu (zasvěcení). Když se za ním Siddhánta Sarasvatí vydal na radu svého otce, Gaurakišór mu odpověděl, že mu nemůže dát díkšu, dokud neobdrží souhlas Pána Čaitanji. Když se Siddhánta Sarasvatí znovu vrátil, Gaurakišóra mu řekl, že se zapomněl Pána Čaitanji zeptat. Při třetí návštěvě Gaurakišóra dodal, že vzdělanost je zcela nedůležitá ve srovnání s oddaností Nejvyššímu Pánu. Siddhánta Sarasvatí ale zůstal neoblomný. Rámanudžáčárja byl poslán zpět osmnáctkrát, než ho Góšthípúrna přijal za svého žáka. Když Gaurakišór dás Bábádží viděl odhodlání Bhaktisiddhánty Sarasvatího, nakonec mu věnoval svá požehnání. V Gódrumě ho zasvětil a řekl mu, aby kázal Absolutní Pravdu a zanechal všech ostatních činností.
Po odchodu Pána Čaitanji přišlo období temna, ve kterém řeka bhakti téměř úplně vyschla. Díky neohroženému kázání Bhaktisiddhánty Sarasvatího ale toto období skončilo. Bhaktisiddhánta napsal mnoho knih o šuddha-bhakti siddhántě a vydal mnoho periodik. Mnoho lidí inspiroval k tomu, aby začali sloužit Pánu Gaurangovi a založil také mnohé Náma-hatty a střediska Gaudíja-mathu. Siddhántu Sarasvatího hluboce rmoutilo, když viděl mnohé skupiny prákrita sahadžijů, laciných napodobovatelů cesty bhakti, oblečených jako paramahamsa gósvámí guruové, kteří jen sváděli nevinné lidi. Zcela se uchýlil do ústraní, aby se v osamění věnoval bhadžanu. V tomto období jednou ve své vizi spatřil Pána Čaitanju Maháprabhua spolu s šesti Gósvámími. Čaitanja Maháprabhu mu řekl: „Nebuď sklíčený, vezmi si za své rozšiřování varnášramy s novým nadšením a všude kaž poselství lásky ke Krišnovi.“
V roce 1911 přijal Siddhánta Sarasvatí výzvu proti pseudo-vaišnavům, kteří prohlašovali, že zrození v patřičné kastě je předpokladem pro rozšiřování vědomí Krišny. Tato komunita bráhmanů, kteří tak lpěli na kastovním původu, byla velice popuzena Bhaktivinódovou prezentací mnoha důkazů z šáster, že každý bez ohledu na své zrození se může stát bráhmanou-vaišnavou. Tito smárta bráhmanové, aby dokázali, že vaišnavové nejsou tak vznešení jako bráhmani, uspořádali diskuzi. Jelikož Bhaktivinóda Thákura byl již starý a nemocný, mladý Siddhánta Sarasvatí napsal esej „Nezvratná odlišnost mezi bráhmanou a vaišnavou“ a předložil ji svému otci, což ho velice potěšilo. Siddhánta Sarasvatí cestoval do Midnapuru, kde se k třídenní diskuzi shromáždili panditové z celé Indie. Smárta bráhmanové postupně předkládali svá scestná pochopení písem. Pak ale promluvil Siddhánta Sarasvatí. Začal citovat z Véd, aby oslavoval bráhmany, což smárta učence velice potěšilo. Když ale začal hovořit o kvalifikacích potřebných k tomu, aby se někdo mohl stát bráhmanou, tedy o vlastnostech vaišnavů, to už smártové tak rádi neslyšeli. Siddhánta Sarasvatí přesvědčivě dokázal, že kdokoli, kdo vykazuje vlastnosti bráhmanů, třebaže se narodil v rodině šúdrů, by měl být ctěn jako bráhmana. Ale ten, kdo se chová jako šúdra, i přestože může pocházet z bráhmanské rodiny, rozhodně nemůže být považován za bráhmanu. Po tomto projevu mu prezident konference blahopřál. Shromáždili se kolem něj tisíce lidí. Vaišnavismus zvítězil.
Bhaktivinóda Thákura opustil tento svět v roce 1914 na den odchodu Gadádhara Pandita. Než odešel, požádal svého syna, aby šířil učení šesti Gósvámích a Pána Čaitanji. Rok poté odešel i duchovní mistr Siddhánty Sarasvatího. Siddhánta Sarasvatí se začal starat o vydávání Sadždžana-tóšaní a v Krišnanágaru založil Bhagawat Press. V roce 1918 se v Májápuru posadil před obrázek svého gurua Gaurakišóra dáse Bábádžího a sám si udělil sannjás (přijal stav odříkání). Od té doby se mu říkalo Bhaktisiddhánta Sarasvatí Gósvámí Mahárádž. Bhaktisiddhánta Sarasvatí považoval za nejlepší způsob, jak efektivně šířit vědomí Krišny tištění knih. Tištění knih chápal jako brihat mridangu, velkou mridangu. Mridanga (hliněný buben) může být slyšet na nějaké ulici, ale brihat mridanga může znít po celém světě.
Svět žasl údivem, když viděl nadpřirozenou sílu Sarasvatí Gósvámího. Mnoho vzdělaných lidí z vysoce postavených rodin k němu bylo přitahováno, a tak věnovali své životy službě Pánu Gaurangovi. V letech 1918 až 1937 založil šedesát čtyři šuddha-bhakti Mathů (například v Navadvípu, Májápuru, Kalkatě, Midnapuru, Remuně, Purí, Madrasu, Váranasí, Hardwaru, Allahabádu, Mathuře, Vrindávanu atd.) Také zasvětil dvacet pět velice vzdělaných osob do bhágavata tridandí sannjásu.
Publikoval také následující periodika: Sadždžanatóšaní (čtrnáctideník v bengálštině), The Harmonist (čtrnáctideník v angličtině), Gaudíja (bengálský týdeník), Bhágavata (čtrnáctideník v hindi), Nádija prakáša (bengálský deník), Kírtan (assamský měsíčník) a (v orijštině). Publikoval také mnoho vaišnavských knih. Ve skutečnosti zvěstoval novou éru v duchovním životě. Pověřil dobře vyškolené tridandí sannjásí, aby rozšiřovali poselství Pána Gaurangy po celém světě. Po šest let osobně dohlížel na tuto kazatelskou činnost.
Měsíc Kárttika
V tomto měsíci bychom měli uctívat Pána Dámodara a každý den recitovat modlitbu
známou jako Dámodaráštaka, kterou vyslovil světec Satyavrata a která přitahuje Pána Dámodara (Šrí Hari-bhakti-vilása 2. 16. 198).
Ve středu 15. října začíná měsíc Kárttika, který je velmi příznivý pro vykonávání oddané sluby Pánu Damódarovi (Krišnovi, kterého Jeho matka přivázala ke hmodíři na stloukání másla). Oddaní v tento měsíc denně zpívají píseň, vztahující se ke zmíněné Pánově zábavě a obětují obrázku Pána Damódara lampičku s knotem namočeným v ghí (přeputěném másle).
Šrí Dámodaráštaka (z Padma Purány), kterou přednesl Satyavrata Muni v rozhovoru s Náradou Munim a Šaunakou Rišim
Nejvyššímu Pánu, jehož podoba je ztělesněním věčnosti, poznání a blaženosti, jehož náušnice v podobě žraloka se houpou sem a tam, jenž překrásně září v oblasti božské Gokuly a jenž ze strachu z matky Yašody rychle utíká od dřevěného hmoždíře, ale je jí chycen, protoe utíkala rychleji, tomuto Nejvyššímu Pánu Šrí Dámodarovi se s pokorou klaním.
Takovými dětskými zábavami utápí obyvatele Gokuly v hlubinách extáze a oddaným, kteří jsou pohrouženi v poznání o Jeho svrchovaném majestátu a bohatství, dává najevo, že může být pokořen pouze oddanými, jejichž čistá láska je prodchnuta důvěrností a je zbavena pojetí zbožné úcty a bázně. S velkou láskou se znovu stokrát klaním Pánu Dámodarovi.
Ó Pane, i když jsi schopen udělit jakékoli požehnání, nemodlím se k tobě o neosobní osvobození ani o nejvyšší osvobození v podobě věčného života na Vaikuntě, ani o žádnou jinou laskavost. Ó Pane, přeji si jen to, aby v mém srdci byla věčně projevena Tvoje podoba Bála Gopála ve Vrndávanu, protože pro mě žádné jiné požehnání nemá cenu.
Ó Pane, matka Yašodá znovu a znovu líbáTvou lotosu podobnou tvář, lemovanou loknami černých vlasů s načervenalým odstínem, a Tvé rty jsou červené jako ovocné plody bimba. Nech je tato překrásná vize Tvé tváře podobné lotosu navždy projevena v mém srdci. Tisíce jiných požehnání pro mě nemají žádný význam.
Ó Pane Dámodare, osvobodil jsi dva Kuvérovy syny, Manigrívu a Nalakúvaru, od Náradova prokletí a ve své podobě dítěte přivázaného k hmoždíři jsi z nich udělal velké oddané. Prosím, dej mi svoji préma-bhakti stejným způsobem. Toužím jen po tom a nechci žádný jiný druh osvobození.
Ó Pane Dámodare, ze všeho nejdříve se klaním třpytivě zářícímu provazu, kterým je spoutáno Tvé břicho. Dále se klaním Tvému břichu, které je sídlem celého vesmíru. Pokorně se klaním Tvé milované Šrímatí Rádhárání a klaním se také Tobě, Nejvyššímu Pánu, jenž projevuje neomezené zábavy.
Góvardhana Púdža
Středa 29. října, CVK
Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, je Bohem vždy a za všech okolností. Když chce čehokoliv dosáhnout, nemusí se podrobovat pokání, nebo provozování meditace jako podmíněná duše; je vždy stejně dokonalý, a u vystupuje jako dospělý mladík, děťátko, nebo jako malý chlapec. Tento fakt dokázal nesčetněkrát při Svých zábavách, mezi něž patří i zvednutí kopce Góvardhana.
Jednou se pastevci ve Vrindávanu připravovali na oběť polobohu Indrovi, který se mimo jiné stará o déšť, který je velmi důležitý pro to, aby byl dostatek potravy. Malý Krišna, který chtěl ukázat, že není třeba uctívat polobohy, protože všechny pomíjivé výsledky z takového uctívání jsou uděleny se svolením Nejvyššího Pána, přesvědčil svého otce Nandu Máhárádžu, aby místo uctívání Indry pastevci provedli oběť pro kopec Góvardhana. Pro provedení obřadu dal Krišna pastevcům následující rady: “Připravte mnoho druhů chutných jídel z obilí a ghí (přepuštěného másla) nashromážděného k oběti Indrovi. Připravte rýži, dál, halvu, pakory, purí a různé druhy mléčných jídel jako sladkou rýži, rabrí, sladké kuličky sandéš, rásagula a laddu a pozvěte učené bráhmany, kteří umí zpívat védské hymny a obětovat ohni. Těmto bráhmanům byste měli darovat různé obilniny. Potom ozdobte krávy a dobře je nakrmte. Pak darujte bráhmanům peníze. Pokud se týká nižších zvířat jako psů a lidí na nižší úrovni (tj. čandálů, neboli příslušníků páté třídy lidské společnosti), kteří jsou považováni za nedotknutelné, také jim dejte prasádam co hrdlo ráčí. Poté, co nakrmíte krávy, oběť nazvaná Góvardhanapúdža může okamitě začít. Tato oběť Mě velice potěší.
Kdy Indra pochopil, že Krišna ve Vrindávanu zastavil oběť na jeho počest, rozzlobil se, a ačkoliv věděl, e Krišna vrindávanské obyvatele osobně chrání, přivolal mrak Sámvartaka a poručil mu, aby celou oblast Vrindávanu zaplavil přívaly vod. Nad Vrindávanem začalo nepřetritě pršet a voda postupně zaplavila celou vrindávanskou zem. Situace byla na pováženou, zvlátě pro zvířata. Vechny živé bytosti se začaly třást zimou a jelikož nemohly najít jiný zdroj záchrany, obrátily se na Góvindu, aby vyhledaly úkryt u Jeho lotosových nohou: “Milý Kriššno, jsi všemocný a jsi milosrdný vůči svým oddaným. Prosíme Tě, abys nás ochránil, neboť nás trápí rozzlobený Indra. “
Sláva kopce Góvardhanu
Kopec Góvardhan je uznán ve všech védských písmech za nejposvátnější horu nejenom v Indii, ale i ve všech třech světech. Není proto udivující, e když se kopec Góvardhan zjevil, sešla se všechna velká pohoří z celého vesmíru a uctila ho jako svého krále. Také prohlásila, že Góvardhan sestoupil z Golóky Vrindávany v duchovním světě a je drahokamem Vradži. Védy nás také informují, že kopec Góvardhan lze chápat dvěma způsoby. Zaprvé jako největího oddaného Pána Kriny a zadruhé jako nelišícího se od Pána Krišny samotného.
Srdečně Vás zveme na oslavy tohoto jedinečného festivalu, které se budou konat ve středu 29. října v CVK. Budeme hrát a zpívat a budete mít možnost vyslechnout si celý příběh v nezkrácené podobě. Dozvíte se také, co čeká nešťastníky, kteří opomenou slavit tento festival a na závěr přinesou kuchaři model Góvardhany sestrojený z tradičních materiálů jako je halva, laddu, sandéš a jiných zajímavých sladkostí, a všichni můžeme společně tancovat kolem této nejúžasnějí hory ve všech světech a získat plný prospěch z tohoto festivalu. Zlatým hřebem pak bude hostina, během níž kromě ostatních lahodných jídel může kadý z Vás ochutnat takový kus Góvardhany, jaký bude schopen sníst. Nenechte si tento nektar jen pro sebe a vemte své blízké a známé s sebou!