TD I - Bombaj, 17. prosince 1975
Šríla Prabhupáda byl velice šťasten, když dostal zprávy o malém sankirtana povozu. Mahamsa napsal, “Skupinka s volím povozem (pouze tři oddaní) měla na druhý pokus velký úspěch. Vybrali spoustu rýže, rozdali prasádam a drobné knížky, pořádali večerní programy, každou noc spali pod jiným stromem. Byli dojatí a tak nadšení. Moc se jim líbil tento způsob kázání. Teď jim dám přenosnou zvukovou aparaturu, další vybavení a ještě jednoho oddaného a okamžitě je posílám na dalekou cestu až na Mayapurské slavnosti!

Prabhupáda nadšeně odpověděl: “To je přirozené, že sankirtana na povozu s voly je plný štěstí. Takový byl slib Pána Caitanyi. Pán Caitanya osobně cestoval po celé Indii po dobu šesti let. Jeho program byla kirtana a rozdávání prasádam. Pán Caitanya nikdy nemluvil o filozofii na veřejnosti. Když potkal velké učence jako Sarvabhaumu Bhattacaryu, s ním rozmlouval o filozofii, ale pro davy lidí pouze kirtana a rozdávání prasádam. Tak pokračuj s tímto programem, Pána Caitanyu to velice potěší.”TD I – 13. dubna 1976
Punjabi Premanand se také zmiňoval o skupině politiků, kteří chodili od vesnice k vesnici na padayatře, chodili pěšky a tímto způsobem dostali darem půdu. Navrhl, aby Srila Prabhupada udělal to samé. Někdy psal velkými písmeny kvůli zdůraznění. “KDYBYSTE ZAHÁJILI PADAYATRU nebo kdybyste ZATÍM ALESPOŇ JEZDILI PO VESNICICH S POVOZEM, pak vám přirozeně mnoho lidí daruje půdu, která může být využita K SLUŽBĚ KRIŠNOVI. TÍM BY Z TOHO MOHLO MÍT PROSPĚCH HODNĚ LIDÍ DÍKY DARŠANU. Já vám vůbec neporoučím, je to jen myšlenka týkající se obsahu padayatry, která mne napadla”.

Dopis pro Punjabi Premanand, Bombaj, 16. dubna 1976
Co se týče tvé nabídky Padayatry, cestování od vesnice k vesnici, k čemu je půda v rukou politiků, kteří ji neumí patřičně využít dle učení Krišny. To je fakt, ale kdyby se ke mně připojil nějaký mladý Ind, jsem ihned připraven takto putovat od vesnice k vesnici, od města k městu. Nicméně mí stoupenci ze zahraničí nemají dostatečné jazykové znalosti, nemluví jazykem obyvatel vesnic, jinak bychom byli bývali takový program zahájili už dávno. Jestli se nějací mladí muži jako ty chtějí přidat, můžeme začít okamžitě. Jestli jsi velmi nedočkavý, sežeň alespoň půl tuctu mladých mužů jako jsi ty, pak společně s dalším půl tuctem zahraničních stoupenc se ujmu tohoto programu a budeme putovat od vesnice k vesnici, od města k městu. Bude to mít velký úspěch, tím jsem si jistý.

TD 4- Vrndavan, 12. 9. 1976
Od té doby, co nám Srila Prabhupada dal pokyny k tomu, abychom zahájili Sankirtana výpravu na povozu s voly, Lokanatha Maharaja a jeho muži byli velmi zaneprázděni sháněním potřebných věcí tady ve Vrndavanu. Turiya dasa, hlavní pujari vrndavanského chrámu jim dal jeho vlastní, 12 palců dlouhé, mosazné Božstva Gaura-Nitai. Dostali plný vůz Praphupádových knih v hindštině, stejně jako zásoby různých druhů jídel, hrnce a pánve na jejich přípravu. Lokanatha Maharaja nechal vytisknout leták k distribuci ve vesnicích. Představuje účastníky, vysvětluje účel výpravy a informuje čtenáře o tom, že mají namířeno přes celou zemi až do Mayapuru, kam se chtěji dostat do příští Gaura-purnimy. Dnešní den byl stanoven jako den odjezdu z Vrndavany a ještě před ním předvedli puju k oslavě výpravy. Uspořádali kirtan a rozbili kokosový ořech a pak se celá skupina asi deseti mužů ve 4,30 setkala v pokoji Srily Praphupady.

Většinou to jsou mladí Indové, včetně Lokanathových bratranců Guarasundara, Atmatattva, Abhayasraya, Siddhartha and Krsnanama prabhus. Pak pár oddaných ze západu, Hunkara a Caturmurti prabhus z Kolumbie a Brazílie a Ravi prabhu z Anglie. Lokanatha Maharaja Srilovi Prabhupadovi nabídnul tác s kousky kokosového ořechu, Prabhupáda si laskavě vzal malý kousek do úst a další rozdal každému z přítomných. Lokanatha slíbil, že bude pravidelně psát a informovat Srílu Prabhupádu o výsledcích snažení.
“Ano, jděte a choďte od vesnice k vesnici”, povzbudil je Prabhupada. “Je to velice šlechetné. A jestliže budete upřímně hlásat Kršnovu vůli…buddhi-yogam dadami tam yena mam upayanti te. O tom není pochyb.”

Prabupáda dal výpravě ještě několik praktických rad, řekl Lokanathovi, aby kola opatřil pneumatikami. Vysvětlil jim také kde by měli parkovat po příjezdu do vesnic, jak vybírat potraviny, které budou později rozdávat. Paradoxně jim chyběla jediná věc – povoz s voly. Byli nicméně z kázání tak nadšení, že vyrazili na cestu doufajíc, že časem seženou dostatečné množství prostředků ke koupi zbývajícího vybavení. Jeden autobus je vysadil ve vesnici vzdálené asi 10 kilometrů od hlavní silnice z Dillí do Agry. Odtud stopovali od vesnici k vesnici směrem na Agru.

Dopis Nityanandovi – Majapur, 16. 3. 1977
« Tady v Indii se Lokanathovi Maharajovi podařilo úspěšně zorganizovat právě takový program a mají velký úspěch. Cestují po celé Indii a všude rozdávají knihy, prasadam a praktikují kirtan od vesnice k vesnici. Každou noc se zastaví v nějaké jiné vesnici. Po celém světě můžeme zavést několik miliónů takových povozů.

Dopis Lokanathovi Swamimu - ve Vrindavanu, 30. 7. 1977
Srila Prabhupada byl nesmírně potěšen tvou zprávou o kázatelských činnostech. Když se dozvěděl, jak výrazně hlásáte o Krišnovi, řekl: « Náš Lokanath Swami je jako Svatý Tukaram. Celá Indie a hlavně vaše Maharashtra je Krišnou velice nadšena. Právě teď je čas obnovit jejich vědomí Krišny. Toto je země Tukarama, ale starají se o ni velmi špatní politici. Tak je ožijte právě sankírtanovým hnutím. Jsem velice rád, že kážete ve vesnicích a že projdete celou Maharashtru. Měl bys také vyškolit toho farmáře z tvé rodné vesnice, aby se tam stal zástupcem ISKCONu. Jsem také velice potěšen tím, že se k Sankirtanu připojí Gour Govinda Maharaja. Je to vynikající kazatel a ideální Vaisnava, takže jeho spojení se s ostatními přinese užitek. Obvzláště velkou radost mám z toho, jak se vám daří rozdávat knihy. Teď právě dostáváme zprávy, že šíření knih po celém světě se zdvojnásobilo. K dopisu přikládám výtisk nedávného Sankirtana bulletinu, podívejte se jak vaši duchovní bratři po celém světě zvyšují distribuci knih. Vy to zrovna teď děláte po celé Indii. Náležitě se zorganizujte a tím zvyšte počet rozdaných knih, počet nových oddaných a tím také počet nových center vědomí Kršny po celém světě.

1985 Vyasa-puja, sestaveno Lokanathou Swamim
V roce 1796 jsi nám nařídil, abychom cestovali na povozu s voly a hned následujícího roku, jen krátce před naším odjezdem, jsi vyjádřil přání obnovit a rozšířit toto putování po celé Indii. Ty osobně jsi chtěl putovat, ale Krišna měl jiný plán a tak to nikdy nevyšlo. Poté, co jsi nás opustil, jsem se několikrát neúspěšně pokusil o organizaci takového typu putovního programu, který jsi tak moc chtěl. Nakonec, díky milosti Pána Caitanyi, jsme byli schopni Sankirtan Padayatru zorganizovat, k památce pětistého výročí zjevení Pána Caitanyi.

Stejně jako Padayatra, ten nejrozsáhlejší kazatelský program co byl v Indii kdy zorganizován, dnes velkolepě pokračuje, mnoho oddaných nám navrhlo pokračovat i po datu, které jsme si stanovili jako zakončení. Nejvýznamnější nápad přišel od Tamaly Krsna Goswami. Napsal: “Měl jsem upřímný pocit, že tato Padayatra nesmí být ukončena během oslav 500. výročí. Proč by nemohla pokračovat i do budoucna?” Tímto nám připomněl slova Prabhupády, která řekl, že bychom mohli zdokonalováním Padayatry dobýt Indii. Ano, vědomí Kršny by mělo dobýt Indii. A jestli se to může stát prostřednictvím Padayatry, musíme se o to za každou cenu postarat. I když naším příštím cílem je Mayapur, tvé posvátné místo, přemýšlíme, že se vydáme do Tvého domova, Vrndavana Dhama. Tam bychom chtěli slavnostně zahájit 10 let putování Sinkartana programu oslavou 100. výročí tvého zjevení.

1988 Vyasa-puja, sestaveno Lokanathou Swamim
“Poté co jsi nás opustil, jsem se roku 1978 pokusil zorganizovat program, který jsi měl na mysli, ale protože jsem bezvýznamný, nidky se to neuskutečnilo. Uplynulo 10 let a realizace tvého programu se stávala čím dál složitější. Nicméně nastával čas osla pětistého výročí Pána Caitanyi Mahaprabhua. Vedení ISKCONu uvažovalo o velkolepých možnostech jak opěvovat slávu Pána Caitanayi Mahaprabhu.

Nakonec se vedení jednomyslně dohodlo na padayatře, putovním festivalu, která by se vydala po stopách Pána Caitanyi, stejnou cestou jako šel on před pěti sty lety. Dalo by se to ohodnotit jako « Lepší pozdě než vůbec ». O sedm dlouhých let později jsme byli připraveni uskutečnit tvůj dosud nesplněný sen vzít Tě společně s Sri Sri Gaura Nitai a jejich následovníky, zpívat svatá jména a rozdávat Tvé knihy po celé Indii. K mému velkému překvapení jsem se znovu ocitnul ve vedení tohoto programu. Všechno se odehrávalo tak, jak sis přál,a tak jsme program úspěšně zahájili. Původně jsme chtěli jít pouze do Mayapuru, ale s tvým požehnáním jsme se dostali dál a poté, co jsme překročili hranice několika dalších států a navštívili mnoho svatých míst jako Vraja-mandala, Badarikasrama, Kuruksetra, Puskara, Nathadvara, jsme se do Dvaraky vrátili až o tři a půl roku později. Lidé dnes už nejsou samozřejmě zvyklí ujít ani 14 kilometrů, natož 14 tisíc kilometrů. Tuhle jsem četl inzerát v novinách. Znělo tam “Char Dham air yatra.”- Putování po čtyřech poutních svatých místech – Dhámech. Několika Tvým následovníkům se úspěšně podařilo dokončit Char Dham Padayatru.”

Kroky k míru - První Padajátrá v Čechách

V roce 1993 se oddaní z Krišnova dvora rozhodli uspořádat pochod Padajátrá s cílem propagovat farmu a vědomí Krišny v okolí a také na výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích. Název pochodu “Kroky k míru” napovídá obsah poselství: Míru dosáhneme, když obnovíme svoje ztracené vědomí Krišny. Hlavním organizátorem byl Rádža-Ráma Prabhu pod vedením Lokanátha Maharádže, který dostal pokyn organizovat Padajátry po celém světě od samotného Šríly Prabhupády.

Začali jsme stavbou vozu, tedy spíše vozíku, což byl upravený čtyřkolový manipulační vozík velikosti asi jeden krát dva metry. Mezi dvojitou podlahou, která byla shora otevírací, byly uloženy osobní věci a kuchyně. Vůz byl zastřešen šedou plachtou se žlutým obrázkem Šríly Prabhupády a nápisem “Padajátrá - Kroky k míru”. Božstva jsme na tomto voze ještě neměli - nebylo to možné. Vůz byl tažený krásným volkem jménem Džíva.

Pro chůzi na silnici se voli musejí kovat, což je dost náročná věc. Zvíře se povalí na bok, svážou se mu nohy, a pak se ková tak, aby hřebíky procházely jen necitlivou částí paznehtu. My jsme zvolili jednodušší způsob - lepení proužků gumy vteřinovým lepidlem.

Po dokončení všech příprav jsme konečně vyrazili na cestu. Trasa vedla z Krišnova dvora přes Tábor do Českých Budějovic a zpátky přes Sedlec-Prčice a Votice, což celkem zahrnovalo asi dvě stě kilometrů.

Vyrazili jsme s početnou skupinou bhaktů, přátel Krišny a několika sankírtan oddanými, kteří jeli autem a rozdávali po celý den knihy v okolních vesnicích. Džíva táhl (zprvu jen neochotně) vůz se smějícím se a mávajícím Rádža Rámem. Někdy zahrál “mrtvého”, když si lehl na záda a zapíchl rohy do země, ale později se umoudřil a vzorně táhl, kromě chvílí, kdy zavětřil zralé švestky nebo jablka.

Cestou jsme zpívali Hare Krišna, rozdávali knihy, Padajátrá letáčky, prasádám a pozvánky na farmu. Auta zpomalovala a obyvatelé vesnic vycházeli ven, aby se podívali, co se to děje. To tu ještě nebylo!

Všechny okouzloval nejvíce Džíva svým malým vzrůstem, barvou srnky a krátkými růžky; všude se stal atrakcí a miláčkem dětí. Ty se také častokrát nechaly kousek svézt na kozlíku. Lidé se ptali, odkud jsme a co děláme, a my jsme tak mohli mluvit o Krišnovi, míru, farmě atd. Tímto způsobem nám cesta od vesnice k vesnici ubíhala víc než rychle.

Celá akce tehdy probíhala spontánně - věděli jsme sice, kterým směrem zhruba jdeme, ale neměli ani potuchy, kam dnes dorazíme a kde budeme spát. V tom byla naprostá výjimečnost první Padajátry. Bylo to jen pro odvážné. Museli jsme zcela záviset na Krišnově ochraně a spokojit se s tím, co nám pošle. Někdy to byl pěkný dům, ubytovna, seník, a někdy louka u rybníka (i ta má svou výhodu - je to blízko na ranní koupel). S odstupem času vidím, že to byla velká milost a úžasná příležitost učit se opravdové a naprosté závislosti na Krišnovi. Nevíte, kde budete spát, co budete jíst, jednoduše jdete krajinou, zpíváte Hare Krišna, mluvíte o Krišnovi a jediné, co víte, je to, že Krišna jako Nejvyšší Pán je v srdcích všech, zná vše a všechno ovládá. Říká:

“Ve všech činnostech bud závislý na Mně a jednej vždy pod Mou ochranou. Při této oddané službě si Mě bud plně vědom. Když si Mě budeš vědom, překonáš díky Mé milosti všechny překážky podmíněného života. Nebudeš-li však jednat s tímto vědomím, ale na základě falešného ega, aniž bys Mi naslouchal, pak budeš ztracen.” ( Bg. 18.57-58)

Krišna se stará o všechny živé bytosti, proč by se tedy nepostaral o ty, kteří se Mu snaží sloužit?
Samozřejmě, nebylo to vždy jednoduché. Někdy pršelo, byla zima, večer na krku a žádné místo…ale nakonec vždy vše dobře dopadlo a byl to nektar. Někdy nás prostě Krišna trochu testoval. On neříká: “Staneš-li se Mým oddaným, nebudou překážky”, ale “Mou milostí je překonáš, budeš-li si Mě vědom”. A tyto různé okamžiky nejistoty a těžkostí jsou zároveň chvílemi, kdy nejvíce myslíme na Krišnu (jak říká královna Kuntí).

Každé ráno jsme brzo vstali, vykoupali se, zpívali svou japu a v sedm hodin před cestovním oltářem zazpívali celý ranní program, četli ze Šrímad Bhágavatamu a po snídani sbalili tábor a vyrazili na další cestu.

Zlatým hřebem na konci Padajátry byla návštěva Lokanátha Maharádže, který je celosvětově znám pro své extatické kírtany a podporování těchto pochodů. Byla to jeho první návštěva v Čechách. Prohlédl si vůz, pozdravil se s oddanými, ocenil naše snahy a prohlásil naši první Padajátru za “nejmenší na světě”.

Večer jsme většinou vařili a odpočívali, ale v několika příhodných místech se nám podařilo uspořádat menší kulturní programy se zpíváním Haré Krišna, povídáním a ochutnávkou prasádam. V té době málokdo něco věděl o našem hnutí a pro mnoho lidí toto setkání znamenalo první a možná i poslední kontakt s vědomím Krišny. Proto bylo (a stále je) potřeba využít každé příležitosti, jak rozdávat Krišnovu milost. A Padajátrá je jedním z nejúžasnějších a nejpříjemnějších způsobů, jak prezentovat naši kulturu a filozofii na veřejnosti. Zároveň je to i dobrá možnost pro oddané, aby se dostali ven na čerstvý vzduch, změnili na čas prostředí, odreagovali se a získali inspiraci do dalšího duchovního snažení. Pán Čaitanja řekl, že Jeho Svaté jméno se bude zpívat v každém městě a vesnici. Padajátrá je pravým prostředkem k naplnění tohoto proroctví a každý, kdo se toho zúčastní, bude žasnout nad milostí Pána Čaitanji.

autor článku: Álálanátha dása