Panca-tattva das:

Jedno odpoledne jsem rozdával Tvé (Šrílo Prabhupádo) knihy na přeplněném parkovišti u Hypernovy v Osrtově v západních Čechách. Zaťukal jsem na okénko jednoho auta, kde seděl starší pán s vážnou tváří.. Jak se to už často stává, muži trpělivě čekají v zaparkovaném autě na to, až jejich ženy dokončí několikahodinový nákup. Oni si pak rádi prohlížejínaše knihyi, protože je to dlouhé čekání nudí. Stejně tak tomu bylo i v tomto případě. O filosofii se moc nezajímall, ale když se podíval na Tvou fotografii na obalu knihy, náhle ožil a s jasnýma očima řekl:
« Tohoto muže znám. Jsem umělec a kdysi jsem namaloval portrét tohoto muže – velkou olejovou malbu. »
Tak jsem se nadšeně začal ptát na podrobnosti a on pomalu, z počátku neochotně, začal vyprávět o jeho dceři. Trpěla velmi vážným mentálním onemocněním a trávila dlouhé měsíce v nemocnici pro mentálně postižené. Její stav byl velice vážný. Ani nevěděl jak, ale nějakým zvláštním způsobem se k ní dostaly Tvé knihy. Pravidelně v nich čítávala a dívala se na Tvou překrásnou lotosovou tvář. Síla, která vycházela z tvé nádherné osobnosti vycházela z Tvé fotografie v knize, a jí se postupně vracelo zdraví, jak fyzické, tak hlavně psychické. Tak se tato mladá žena uzdravila natolik, že mohla odejít z nemocnice a začít svůj vlastní život. A protože ji Tvoje osobnost, která ji dala tolik síly a klidu, natolik učarovala, její otec namaloval Tvůj velký barevný portrét podlé té stejné fotografie se zmíněné knihy. Tento dodnes i po mnoha letech od této události visí v obýváku této paní, která nyní už se svým mužem a dvěma dětmi žijev Karlových Varech.
S radostí jsem jí po otci poslal několik Tvých knih a žasl jsem nad mou chabou schopností ocenit Tvou neuvěřitelnou moc, která je stále živá ve všech Tvých knihách.

Maha-srnga das:

1)V jedné vesnici jsem potkal ženu, která se zajímala o záhadno, jógu a spekulace a hned, jak jsem jí ukázal knihy, řekla: « Ano, právě tyto knihy hledám. Pár jsem jich už přečetla a nic jiného nečtu. Nemáte nějaké nové? » Ta paní mi dala 1000 Kč a vzala si Srimad Bhagavatam až do třetího zpěvu. Byla velice šťastná, že jsem jí ukázal správnou cestu.

2) Procházel jsem kolem rozestavěného domu a zavolal jsem na muže na střeše: « Dobrý den, něco pro Vás mám, pojďte se podívat! » Muž slezl dolů a řekl: « Ó, vy nesete knihy, tak mi ukažte co máte. Jsem farář Českobratrské církve husitské. » Když uviděl Tvé knihy, řekl: « Já už mám Srimad Bhagavatam až do třetího zpěvu a to jsou opravdu nádherné knihy. » Zmínil jsem se o tom, že další zpěvy byly už do češtiny přeloženy a on okamžitě odpověděl: « Tak to je chci! » Já jsem na to řekl, že je nemám u sebe, ale že je mám v autě. Tak mne vzal do jeho auta a zavezl mne tam. Když si bral čtvrtý, pátý a šestý zpěv, jeho oči zářily štěstím. Dal mi na sebe kontakt a požádal mne, abychom přijeli, až budou přeloženy další zpěvy.

3) Na schodišti jednoho starého rozbitého domu jsem potkal jednu cikánku a začal jsem jí ukazovat knihy, když se v tom objevila jiná a začala křičet: « Nic si od něj neber, nebo se zblázníš » Ta první cikánka se na tu druhou nedůvěřivě podívala a nevěděla jak reagovat. Ta druhá pokračovala: « To nejsou obyčejné knihy, když je budeš číst, budeš vnímat svět úplně jinak. Já je už mám. » Jak mluvila, tak jsem si uvědomil, že ona se vlatně nepokouší odrazovat, ale že si těch knih váží a tak jsem se jí hned zeptal jaké knihy má. Pak jsem mluvil dál: « Sama se přece nezblázníte, že ne? Vaše přítelkyně si vezme tyto knihy a vy si můžete vzít ty, co ještě nemáte! » Obě dvě mi daly příspěvšk a byly rády, že dostaly něco zvláštního.

4) Jedna dívka z Podivína si přečetla tvůj životopis a řekla mi: « Víte, když rozdáváte tyto knihy, musíte být trnad api sunicena, taror api sahisnuna… » Byl jsem velice překvapen, že lidé Tvé knihy nejenom čtou, oni je i studují.

5) Zazvonil jsem na zvonek jednoho bytu. Nic se nestalo. Šel jsem dolů po schodech a najednou jsem uslyšel, jak se dvěře otevírají. Tak moc se mi zase nahoru nechtělo, ale šel jsem se stejně podívat kdo tam byl. Ve dveřích stála starší paní. Ukázal jsem jí tvůj životopis. Když uviděla Tvou fotografii, řekla: « Kde to stojíte! Pojďte dál! Čekala jsem na Vás celý život! » Byla velice šťastná, že se k ní dostalo čisté vědomí Kršny prostřednictvím Bhagavad-gíty. Chvíli jsem u ní pobyl, naučil ji jak obětovat jídlo, zpívat Maha-mantru a poučil ji, aby od toho dne jedla pouze Kršna prasádam a hlavně aby každý den četla tvé knihy. Drahý Srilo Prabhupádo, každá rozdaná kniha je totiž příběh o tom, jak se ze psů a koček postupně stali oddaní Kršny. Prosím, dej , abych i nadále byl součástí Tvého poslání a pomoz mi, abych dále přiváděl mnoho duší k Tvým lotosovým nohám.

Yasomati Suta das:

Stalo se to během Janmstami Maratonu. Cestoval jsem ve skupině společně se Satya Karana Prabhu a Panca Tattva Prabhu. Kršna byl velice milosrdný po celou dobu Maratonu a tak jsme slavili úspěchy s rozdáváním knih ve velkém. Snažili jsme se mít dobrou sadhanu a jednoduchý prasádam. Pokoušeli jsme se rozdat co nejvíce knih a povzbudit ostatní, aby dělali to samé. Maraton končil v pátek a my jsme ve čtvtek rozdávali knihy ve dvou městech, ne moc velkých na tři oddané. Byl jsem ve Vrbnu pod Pradědem a Satya Karana Prabhu a Panca Tattva Prabhu jeli do Jeseníku.

Den předtím Satya Karana mluvil o nádherném parkovišti, kde parkuje hodně lidí, co chodí nakupovat. Ráno jsme byli všichni překvapení, když jsme si uvědomili, že takové místo leží v úplně jiném městě. Ale protože jsme nemohli jet jinam, musel jsem tam zůstat. Pochopil jsem, že tam mnoho lidí v průběhu dne nepotkám a tak jsem se zaměřil na každého člověka a modlil se, aby si vzali Prabhupadovy knihy.

O hodinu a půl později bylo rozdávání knih docela obtížné. Snažil jsem se pokračovat nehledě na mou bědující mysl. Přesně v tom momentu přijeli dva policisté. Vystoupili z auta, rozhlíželi se kolem a hned jak mne uviděli, vydali se mým směrem.

Řekl jsem si. « Teď mě chytnou, zakážou mi tady rozdávat knihy a vykážou mne z města. » Tak jsem se rozhodl na ně promluvit dřív. « Jste z tohoto města? »

Řekli mi: « Ne, jsme hlídka z vedlejšího města a my Vás ve skutečnosti hledáme ». Tak jsem si řekl « Tak a je to. » Ale oni mluvili dál a ptali se mne, jestli jsme včera byli v jejich městě. Řekl jsem jim, že ano a oni se mne zeptali co tady dělám.

Protože jsem nevěděl co říct, tak jsem pověděl: « Jsem ze vzdělávacího centra v Praze a překládáme staré védské texty. A máme je tady a ptáme se lidí, jestli se na ně chtějí podívat a jestli chtějí, tak si je mohou vzít za nějaký příspěvek. »

Řekli, že mne hledali, protože dnes ráno zastavili nějakého muže v autě, aby mu zkontrolovali doklady a uviděli stejné knihy, co jsme den před tím rozdávali v jejich městě. Řekli, že je tato tématika vlastně zajímá. Každý si vybral po knize a dali mi příspěvek. Poděkovali a odjeli.

Byl jsem překvapen tím, co Kršna zařídil a uvědomil jsem si, že to je velmi dobré místo k rozdávání knih a že tu nejsem pro nic. Ten den jsem na místě, kde nebylo mnoho lidí, rozdal 136 Prabhupadových knih. Večer jsem tento příběh vyprávěl oddaným, kteří pro mne přijeli a viděl jsem, jak jsem je tím inspiroval. Proto jsem tento příběh chtěl sdílet i s ostatními oddanými.

Mahadyuti Prabhu17.12.2006

část lekce ze Šrímad Bhágavatamu, kterou dal 23.8.2006 Mahádyuti Prabhu v pražském chrámu:

Existuje spousta činnosti, které můžeme pro Krišnu dělat. Ale existují určité činnosti, které mají co dočinění s našim očištěním, a které zvláště Šrila Prabhupáda zdůrazňoval Není to tak, že ty jiné činnosti nejsou očišťující, ale některé činnosti jsou zvláště očišťující, když je děláme správně. A to jsou hlavně dvě činnosti, kterými jsou naslouchání a opěvování slávy Pána. Naslouchat transcendentní zvukové vibraci a používat jazyk k vydávaní této vibrace A nejlepší způsob pro očištěni duše, když pomineme všechny ostatní věci jako ašram apd, nejlepší způsob je kázaní Stejně jako dnes po prasádam půjdeme a umyjeme si naše ústa rukou. Když máte ale nějaký hrnec, ve kterém jste spálili například rýži, tak na to potřebujete více než houbu nebo hadřík, potřebujete nějakou pořádnou škrabku nebo ocelovou drátěnku Takže to je rozdíl mezi pouhým zpíváním a kázáním. Kázání je jako ta drátěnka. A je to zvláště dobré pro ty, kteří mají na dně “svého hrnce” hodně připálenou rýži. Kteří mají v srdci spoustu znečištění. Ve skutečnosti jsou všichni v této situaci. Jenom někdo si to uvědomí, a někdo ne. Takže ten, kdo si to uvědomuje, bude aktivně kázat vědomí Krišny, protože on ví, že musí pracovat velice tvrdě, aby odstranil to znečištění ze srdce. A ze všech druhů kázání, Šríla Prabhupáda, který je zakladatel - áčárya tohoto hnutí, zvláště doporučuje rozdávaní knih To je odříkání. Takže každý by se měl absorbovat v Prabhupádově misi, aby rozšířil vědomí Krišny co nejvíce, a speciálním způsobem je rozdávání Prabhupádových knih. Takže každý, kdo se považuje za následovníka Šríly Prabhupády, by se měl co nejvíce zaměstnat v této činnosti. A když to nemůžete dělat přímo, tak pomáhejte těm, kteří to dělají. Když někdo takto pomáhá, a dělá to naplno, tak moc jak to jen jde, tak se bude očišťovat stejně jako ti, kteří doopravdy rozdávají knihy. A když někdo pomáhá těm, kteří přímo rozdávají knihy, tak jeho kapacita se bude zvyšovat. A potom jednoho dne může taky dělat to stejné. Nedávno k nám, v Londýně, přišla na návštěvu jedna paní, byla z cizí země, ani nebydlí v Londýně, jen byla na návštěvě, a byla velmi přitahována k oddaným a chrámu. Měla nějakou práci v souvislosti s filmem, a začala dávat příspěvky, zvláště sponzorovala knihy. Měli jsme Krišna-Balaráma maraton rozdávání knížek. Takže dávala Iaxmi, abychom mohli dávat více knih. A ona se tak očistila, že se přestěhovala do chrámu. A ta paní není bláznivá. Někdy lidé, kteří přijdou rychle do vědomí Krišny tak jsou trochu blázniví, hned se chtějí odevzdat… Ale ona není vůbec bláznivá, je velice vyrovnaná, inteligentní, velice přesvědčená o vědomí Krišny. Takže takhle dostanete milost, tohle je odříkání. Zaměstnat se co nejvíce ve službě duch. mistrovi a Krišnovi. A takový pokorný oddaný má zaručen úspěch.